Topkapi

I.

Nádvoří paláce je v tento výjimečný den plný nadšených vojáků, mocných pašů i duchovních, kteří se do sídla dynastie sjeli ze všech koutů říše. Na tomto místě bude během několika chvil představen nový osmanský sultán. Všichni jsou nedočkaví. Mezi vlivnými muži panuje neklid. Přeci jen je Mehmed stále velmi mladý a nezkušený. Stát se nenachází v nejlepší kondici. Mnoho prohraných válek, vzpoury, které se nedaří potlačit a prázdná říšská pokladnice, to vše může zapříčinit vysokou nestabilitu. Je potřeba silný, sebevědomý a hlavně moudrý vládce, který by lid znovu sjednotil.

,,Pozor! Jeho výsost sultán Mehmed Chán!" ozve se před hlavními dveřmi, kterými vzápětí sultán projde. Jeho posvěcenou hlavu lemuje vysoký turban, posetý různými šperky, drahokamy a dalšími vzácnými kovy. Za sebou táhne rudě červený pozlacený plášť, který má ještě více zdůrazňovat jeho postavení. Všichni okamžitě sklopí hlavy dolů. Dívat se jeho výsosti do očí je přísně zakázané. Následně nastane obřad, který se zde odehrál již mnohokrát za existenci sultanátu. Pašové políbí vládcovo roucho a Janičáři vyjádří svou bezmeznou věrnost.

Toto vše mezitím s údivem sledují tři ženy z věže Spravedlnosti. V čele stojí samozřejmě čerstvá Valide sultan, po boku má dvě Mehmedovy oblíbenkyně, Halime sultan a Handan sultan, mezi kterými již delší dobu panuje napětí. Je to pochopitelné. Halimin syn, Mahmud, se stal dědicem trůnu a ona si nyní začne dělat velké nároky. To je Safiy dobře známo, proto již dávno předhodila svému synovi mladou a nezkušenou Handan, aby se dokázala jeho hlavní ženy zbavit. Handan sice s Mehmedem zplodila prince Ahmeda, ale ten nemá moc velkou šanci na přežití.

Krátce po odchodu sultána se z nádvoří začne vynášet 19 černých rakví. Valide při tomto pohledu steče po tváři malá, nepatrná slzička. Kvůli pravidlům a zvykům musela přijít o všech svých 19 milovaných synů, části její duše. Podle Osmanských zákonů má sultán právo zabít své bratry v zájmu zachování stability a pořádku státu, protože dokud jsou jeho sourozenci naživu, budou se pravděpodobně snažit získat trůn pro sebe. I přes velké zarmoucení svoji bolest skrývá. Na tento moment čekala celý svůj život, její syn se stane vládcem tří kontinentů a ona jako jeho matka získá obrovskou moc. Vždy se snažila působit silně a sebevědomě a očividně v tom hodlá pokračovat.

Do místnosti přispěchá Bulbul Agha, její dlouhodobý a loajální sluha. Vždy se na něj mohla spolehnout, i v těch nejtěžších chvílích. Snad tomu tak bude i tentokrát. Pokývne hlavou a Safiye se společně s ním ihned vydá do mramorového zámečku, který se ukrývá v palácových zahradách. Před vstupem se pozorně rozhlédne, jestli se v její blízkosti nenachází někdo nebezpečný a vejde dovnitř. Projde úzkými tmavými chodbičkami a po zchátralých schodech se dostane do malé komůrky. Uprostřed ní sedí drobounký, ustrašený chlapec. Při pohledu na něj se sultánce objeví na tváři vřelý úsměv.

,, Yahyo," vezme dítě do náručí a políbí jeho kudrnaté kaštanové vlasy. ,,Alespoň tebe jsem dokázala ochránit," zašeptá.

,,Bulbule? Doufám, že jsi vše zařídil. Nikdo se o něm nesmí za žádnou cenu dozvědět," ujišťuje se.

,,Nemějte strach sultánko, ve spisu harému je ctěný princ Yahya označen za popraveného společně s jeho bratry. Pošleme ho do Bosny a Hercegoviny, tam bude přidělen jedné nám věrné rodině jako Rakouský sirotek jménem Iskender."

,,Výborně," pousměje se Safiye. Naposledy si pochová své dítě, požehná mu a v rychlosti se vydá zpět do paláce.

,,

*****

,,Výsosti, Divan už čeká na váš příchod," oznámí sultánovi Lokman Agha, jeho nejvěrnější sluha a strážce komnat. Mehmed přikývne a společně s ním se vydá do Říšské rady. V místnosti už stojí všichni pašové a vezíři, kteří se podílejí na řízení státu. V popředí je Ferhad paša, velkovezír říše. Zastává nejvyšší funkci hned po sultánovi. Něco jako předseda vlády. Za ním jsou všichni ostatní vezírové, od velitele námořnictva Mustafy paši až po ministra války, Suleymana pašu. Dále zde nesmí chybět Sheyhu-Islam, nejvyšší osmanský duchovní a zástupci spravedlnosti, istanbulský soudce a vojenský soudce.

,,Se svolením Aláha zahajuji svůj první divan," zvolá sultán a protře si obličej dlaněmi,jak je dlouhodobým zvykem. Poté pobídne Ferhada pašu k podání hlášení.

,,Výsosti, je tu spoustu státnických záležitostí, které se za vlády vašeho otce nepodařily vyřešit. Banditi Cellali nyní okupují již 4 provincie v Anatolii. Také se zdá, že perský Šáh se rozhodl porušit mírovou dohodu. Na východní hranici, u města Tabríz byli spatřeny perské jednotky. A navíc v pokladnici není dostatek mincí na zaplacení měsíční odměny Istanbulskému oddílu Janičárů."

,,Co tedy navrhuješ, pašo?" táže se panovník. Politika nepatří k jeho zájmům a s takovými problémy nepočítal.

,,Vy samozřejmě víte nejlépe, co je správné, dle mého názoru bychom ale měli urychleně poslat provinční vojsko na hranici s Persií, ukázat jim, že si s námi nemohou jen tak pohrávat. Problém s penězi se dá vyřešit jednoduše; zvedneme daně všem obyvatelům hlavního města a obchodníkům. Od lodí kotvících v hlavním městě začneme vybírat mýtné. Co se týče rebelií v Anatolii, měli bychom povolat všechny beye a guvernéry v této oblasti a nechat je shromáždit vojsko."

,,Souhlasím," přikývne a tím šokuje celou radu. Vůbec mu nedochází, že už tak chudé obyvatelstvo nelze zatížit ještě vyššími výdaji. Toto zásadní rozhodnutí by mohlo mít fatální následky. Než ale kterýkoliv z vezírů stihne cokoliv namítnout, odejde Mehmed z  místnosti. Mustafa paša zřejmě není spokojen s tímto jednáním.

,,Ferhade pašo, proč našemu sultánovi dáváte tyto nerozvážné a velmi nebezpečné rady? Sám dobře víte, že tohle není to správné řešení," ohradí se velkovezírovi. Ten se mu povýšeně podívá do očí a povzdychne si.

,,Mustafo pašo, nezadělávej si na problémy. Víš, že se na svém postu držíš pouze díky vůli nebožtíka sultána Murada, ale nyní už zde není nikdo,kdo by tě ochránil. Být tebou, nepletu se do věcí,do kterých ti nic není," varuje ho Ferhad a s úšklebkem na tváři odejde. V Mustafovi se vaří krev. Jen tak tak se udržel. Není to totiž poprvé, co má s velkovezírem neshody. Velkovezír je pověstný svou oddaností Safiy sultan. Mustafa tohle považuje za nehoráznost, myslí si, že sultánova matka by v žádném případě neměla zasahovat do řízení státu.

   *****

,, Melek, dnešní noc budu strávit se sultánem," oznámí své služebné Halime.

,,Sultánko, ale to přeci to není možné. Safiye sultan tomu jistě zabrání. Dokonce prý dnes večer pořádá pro jeho výsost malou oslavu."

,,To mě vůbec nezajímá! Trpěla jsem už dost. Musím si Mehmeda znovu získat. Ať si naše sultánka dělá, co chce. Pokud chce válku, má ji mít, jsem sultánova hlavní manželka, mám na tohle právo! Připrav mi šaty," poručí.

Do místnosti vstoupí princ Mahmud.

,,Mahmude!" usměje se sultánka a bez váhání ho silně obejme. ,,Synu můj, jak se ti daří?"

,, Skvěle, matko. Dnes se vydám za otcem. Pokud bude souhlasit, chtěl bych shromáždit vojsko a vydat se do Anatolie bojovat s bandity Cellali," oznámí své matce, které se ale výraz ve tváři okamžitě změní.

,,Co to povídáš? Zbláznil jsi se? Víš, že princové nesmí bez povolení opustit hlavní město, a už vůbec ne s vojskem! To se bere jako vzpoura! Zapomeň na to, synu. Až přijde čas, vydáš se s otcem na tažení, ale nyní to není možné," pohladí ho po zádech. Mahmud zklamaně přikývne, aby sultánku uklidnil, jeho vůle se ale nemění. Je pevně rozhodnut, i když vůbec neví, jaké následky jeho tvrdohlavost může nést...

*****

Doufám, že se vám tento příběh zatím líbí, pokud ano, budu moc rád, když mi zanecháte vote, či komentář. Doporučuji se podívat na seriál Velkolepé Století pro trochu kontextu, protože na něj budu v knize navazovat. Nahoru budu každou kapitolu vkládat moje oblíbené skladby ze soundtracku tohoto pořadu, myslím, že dokážou lépe navodit tu správnou atmosféru ;)