Topkapi

II.

Mahmud se nebojí pro slávu a čest nasadit vlastní zdraví či život. Neexistuje pro něj ničeho vyššího, snad až na boha. Snaží se všemi možnými činy prosadit a získat respekt. Svého otce velmi miluje, vadí mu ale jeho opatrnost a nezájem o státnické záležitosti. Neuvědomuje si ale, že chybami, které často dělá, může sultánovi nahánět strach. Již mnohokrát neuposlechl nebo ignoroval otcovi příkazy a jednal za jeho zády. Sultán je velmi paranoidní. Moc dobrě zná osudy svých předchůdců. Bayezid II. byl sesazen svým vlastním synem, to samé se málem stalo jeho vnuku Suleymanovi. Mehmed svých 19 bratrů zabil proto, že už odmala žije v neustálém strachu o svůj život. Už mnohokrát v historii této říše se stalo, že sultán přišel o život vinou svých vlastních příbuzných a Mehmet se tomuto scénáři bude za každou cenu snažit zabránit. Pokud dostane jen ty nejmenší pochybnosti o Mahmudově věrnosti, bude schopen čehokoliv...

                                  *****

„Pokud budeš souhlasit, nechám pro tebe dnes připravit menší zábavu, potřebuješ se jistě odreagovat po dlouhém dni," usměje se na svého syna Safiye a obejme ho kolem pasu. Ten jen bezvýznamně pokrčí rameny a dál pokračuje ve sledování centra Istanbulu ze své mramorové terasy.

„Co se děje Mehmede? Trápí tě snad něco? Poslední dobou jsi bez nálady," táže se starostlivě.

„Matko, proč mi můj otec zanechal zchátralé a nemocné impérium? Dozvěděl jsem se, v jakém stavu je pokladnice. Nemáme ani na zaplacení vojska, nekontrolované vzpoury se šíří čím dál tím rychleji a naši nepřátelé si brousí zuby na naše území. Život po získání sultanátu jsem si představoval úplně jinak," povzdychne si. Nikdy předtím se nedostal do kontaktu s realitou a jeho představa ideální říše pomalu dostává první velké trhliny. Valide se mu podívá do očí a pohladí jeho jemnou tvář. Má pro něj pochopení.

„Mehmede, synu můj. Ty jsi má jediná radost, jediný důvod, proč tu stále jsem. Náš bůh vybral tebe jako panovníka této mocné říše. K této funkci ale nepatří jen zábava a bezmezná moc. Každý stát na tomto světě má a vždy bude mít problémy. Ani boží přízeň nevyřeší vše. Navíc pašové velmi často přehání. Teď se můžeš cítit bezradný, zmatený, či dokonce zoufalý, ale nikdy neztrácej naději. Začátky jsou vždy kruté, postupem času se ale vše dostane do pořádku a věř mi, že já vždy budu stát po tvém boku. Na to nikdy nezapomeň," praví a věnuje mu vřelé obětí, které silně opětuje. Své matce nadevše věří a ví, že chce pro říši a primárně pro něj to nejlepší.

                                  *****

Aghové zapalují poslední svíčky a umistují po celé komnatě aromatické vonné tičinky. Dnešní noc musí být výjimečná. Sultán dočítá jeho oblíbené verše ze své sbírky básní. Ozve se nepatrné zaklepání na dveře. Bez váhání přijme své očekávané hosty, v místnosti se ale objeví úplně někdo jiný.

„Halime?" pozvedne obočí. „Co tu-," podiví se, než ale stihne cokoliv namítnout, vlepí mu sultánka letmý polibek, který následuje spojením jejich rtů.

„Moc jste mi chyběl, pane," zašeptá mu do ucha. Sultán je stále v němém údivu a nezmůže se na jediné slovo. To naštěstí ani nemusí, Halime dělá všechnu práci za něj. Síla chtíče je nepřekonatelná. Její tváře hoří jako ten největší požár a vzájemné dotyky v nich tuto nedočkavost ještě více zesilují.

„Vaše ubohá otrokyně vás dnes v noci učiní šťastným," pevně stiskne jeho ruku a táhne ho směrem do sultánské lóže...