Topkapi

III.

Roztřesený princ prochází zlatou chodbou jako na svou popravu. V hlavě se mu motá tolik myšlenek a scénářů. Většina z nich nekončí dobře. Jeho provinění je velké a on si toho je moc dobře vědom. Síla mládí a zvědavosti jej ale plně zaslepila.

                                    *****

,,Všichni odejděte. Nechte mě s mým synem o samotě," poručí sultán a vyhýbá se jakémukoliv očnímu kontaktu. Zavře knihu, která dosud získávala všechnu jeho pozornost a zhluboka se nadechne.

,,Zklamal jsi mě. Bral jsem tě jako věrného a spolehlivého. Nikdy jsem ti v ničem nebránil. Když jsem byl ještě princ, velmi mě mrzelo, jak chladně a bezcitně se ke mně můj otec choval. Tehdy jsem si řekl, že až jednou budu mít svoje vlastní potomky, budu je vychovávat a milovat bez ohledu na jejich původ! Ale nyní už asi chápu, proč se ke mně nebožtík sultán choval, tak jak se ke mně choval. Lidé mají jednu velice špatnou vlastnost. Pokud jim necháš volnost, velice rychle toho využijí ve svůj prospěch a zradí tě. Chápu, že jako následník dynastie přemýšlíš nad trůnem, ale má to svoji hranici! Setkávat se s velitelem vojsk a plánovat tažení beze mne je už daleko za ní!"

                                   *****

Mezitím, co se odehrává v sultánské komnatě, si Valide Sultan užívá svou ranní kávu a přitom hladí svého chlupatého miláčka, Elisabeth. Je to dar od královny Alžběty, po které tato kočka také dostala své jméno. S anglickou panovnicí udržuje sultánka skvělé vztahy. Dnes je ve velmi dobré náladě. Všechno jde podle plánu. Teď už jen stačí přesvědčit svého syna, aby poslal Halime pryč. O pár chvil později, jak Safiye předpokládala, ji navštíví jeho výsost.

,,Pojď synu, posaď se," pobídne ho a stiskne jeho ruku. Pokud chce, aby se rozhodl podle ní, musí zapůsobit na jeho city.

,,Co mám podle tebe dělat, matko? Jak mám tvého vnuka potrestat? Z centra říše ho poslat nemohu, zbavit následnictví také ne, tak jak se mám vypořádat s jeho chybami?" táže se sultánky.

,,Víš Mehmede, možná si na to nevzpomínáš, ale v době, kdy jsi byl v Manise, si svého otce také několikrát velmi rozzlobil. Nemyslel jsi to nějak zle, ale jednoduše každý princ občas dělá nerozvážné a dětinské činy."

,,Setkávání se s janičáry je podle tebe dětinský čin? Mahmud už není malé dítě, ví moc dobře, co dělá!"

,,To máš jistě pravdu, synu, ale dle mého názoru je Mahmud velmi oddaný princ. Příčinou jeho špatných skutků je výchova a vliv jeho matky, Halime sultan. Však jistě víš, že ona touží jen a pouze po trůnu. Ty samozřejmě víš nejlépe, ale já myslím, že bys ji měl poslat do Starého paláce."

Mehmed se na chvíli zamyslí. To, co mu radí valide dává smysl, ale on se nechce své hlavní ženy zbavit. Když si vzpomene na včerejší noc, ve svém názoru se ještě více utvrdí. To ale ještě neví, čeho všeho je Halime schopna...

*****

Na tržnici je dnes velmi rušno. Obchodníci ze za každou cenu snaží přesvědčit zámožné cizince, aby koupili jejich předražené zboží a chudí celý den klečí na kolenou a prosí o pár drobných. Mezi davy lidí se pohybují i dvě neurčité postavy, zahalené v černých pláštích. Mají namířeno do domu Sheyhu-Islama, který je v Osmanské říši tím nejvýznamějším islámským duchovním. Má obrovský podíl na řízení státu a je velmi vážený. Ani sultán ho z jeho postu nemůže odvolat. A tyto dvě osoby jsou si toho moc dobře vědomy.

Když vstupují do jeho obydlí, všímají si vysokých knihoven vystavěných skoro na všech zdích. Musí to být velmi vzdělaný a chytrý muž, pomyslí si.

,,Vítejte, sultánko. Jsem moc poctěn vaší návštěvou," řekne duchovní za dřevěnou clonou, která je mezi sebou odděluje. Pro rozhovor mezi muži, kteří nejsou součástí dynastie, a sultánkami je to dlouhodobým zvykem a vlastně i pravidlem.

,,Také Vás moc ráda poznávám, pane. Slyšela jsem o Vás spoustu dobrých věcí. Prý jste dokonce zřídil charitu na podporu chudých dětí v Istanbulu. To je od Vás velmi hezké."

,,Děkuji, sultánko. Vašeho uznání si velmi vážím," odmlčí se na chvíli. ,,Sultánko, jsem moc zvědav, co je důvodem vaší návštěvy," táže se opatrně. Oba dva jsou velmi napjatí. Zatím se jen tak trochu oťukávají, než dojde na to důležité.

,,Víte, já jsem se svým nynějším postavením spokojená, našeho sultána považuji za spravedlivého vládce, nicméně i tak jistě chápete, že jako matka následníka trůnu musím vždy myslet i na budoucnost. Princ Mahmud již vyrostl, je z něj mladý statečný muž,"  řekne Halime a hlasitě polkne. To, co dělá, je velmi nebezpečné. Pokud se to, co se Sheyhu-Islamovi právě hodlá sdělit, nebude líbit, či dokonce bude pobouřen, mohlo by to mít fatální následky.

,, To já samozřejmě vím sultánko, stále ale nechápu, kam tím míříte," táže se duchovní.

,,Chtěla bych vědět, jaká je šance, že se můj syn stane příštím sultánem. Vy jistě znáte zákony velmi dobře. Povězte, je tu možnost, že by se na trůn místo Mahmuda dostal princ Ahmet?"

Sheyhu-Islam je slovy, která právě vyřčela mírně znepokojen. To, na co se ho ptá, zní jako začátek boje o trůn, kterých se v žádném případě nechce účastnit. Říše nyní potřebuje silného vládce a všem je jasné, že Mahmud je stále mladý a nerozvážný. V zákonech stojí, že dokud je sultán naživu, nesmí si jeho místo nárokovat nikdo jiný, i když je to třeba přímý dědic.

,,To vše záleží na okolnostech. Pokud by se chraň bůh jeho výsost odebrala na cestu boží, má právo na sultanát buď nejstarší syn, nebo syn, který řídí provincii Manisa. Jelikož ale tradice princů guvernérů poslední léta upadá, je možné pouze první východisko." odpoví ladně. Jeho slova ji moc neuspokojila. Halime doufala, že duchovní pochopí, oč se ona snaží a že jí vyjádří podporu, on ale místo toho jen citoval právo, aby se vyhnul jakýmkoliv problémům. Nyní je jasné, na čí straně stojí.

*****
,,Zase si mě porazil!" Zasměje se mladík a odhodí železný meč na mokrou trávu. Setře si pot z čela a posadí se na dřevěnou lavičku.

,,Už se lepšíš Ahmede, jednou z tebe bude statečnější princ, než jsem já," odpoví Mahmud svému mladšímu bratru a únavou si hlasitě povzdechne.

Oba princové spolu mají skvělý vztah. Vyrůstali dohromady už od mala, i přesto, že každý z nich má odlišnou matku. Jsou si moc dobře vědomi toho, co jejich otec udělal svým bratrům a i proto si slíbili, že ať se děje cokoliv, nikdy si navzájem neublíží.

,,Doslechl jsem se, že jsi byl mezi janičáři," zvážní Ahmed. O svého bratra se moc bojí. Není to poprvé, co si zahrává o velký problém.

Mahmud protočí očima a posadí se na zem.
,,Bratře, už mně to tu nebaví. Snaž se mě pochopit. Roky nebylo žádné tažení. Naše říše má spoustu nepřátel, ale náš otec odmítá jakkoliv zakročit," povzdychne si a setře si studený pot z čela.

,,A tvým řešením je jednat v utajení za otcovými zády?" otáže se Ahmed a nesouhlasně zakroutí hlavou.

,, Buď opatrný. Víš moc dobře, že naše babička Safiye Sultan je proti tobě a tvé matce zaujatá. Má velikou moc a vliv. Může jeho výsost poštvat proti tobě!"

Ahmed je svou matkou Handan vychováván k skromnosti a opatrnosti. Jako mladší princ nemá moc velké šance na trůn a tak radši nevytváří problémy. Moc dobře ví, že i přes Mahmudovu lásku k němu si nikdy nemůže být jist svou budoucností...

Po delší době tu máme už třetí kapitolu mého příběhu! Doufám, že se vám líbila, budu moc rád za vote a jakýkoliv komentář :)