I'm afraid {ff Rafe Cameron}

chapter sixteen

flashback
,,Ty jsi mi pohonila i něco jiného." Nad tím jsem ho hned praštila do hrudi. Že já něco říkala, nenávidím jeho dvojsmyslyul. Měl je opravdu odjakživa. Tak to asi skoro každý kluk.

,,Sklapni, blbečku. Mohla jsem na tebe předtím to triko z okna a nic by se z toho nestalo." Zkřížila jsem ruce na prsou a trochu jsem se zamračila. Ano, trochu si s ním pohrajeme, protože mě to nesmírně baví.

,,Ale noták, přeci tě tohle neurazilo." Vyplázl na mě opět jazyk, jako malé dítě. Tohle gesto dělá opravdu často, budu si na to muset ještě více zvyknout, protože jinak to bude furt dokola.

,,Nemůžu za to, že jsi úchylák." Odpověděla jsem mu stejným tónem a můj zamračený výraz nahradil úšklebek. Nad tím si odfrkl a protočil očima.

,,Ale noták, to přeci nikdo neřekl, že jsem úchylák." Uchechtl se nad tím a už se normálně posadil. Že ne? Právě jsem to řekla, asi se nám trochu ztratil v čase, ale to nevadí. Opustím mu to.

,,Právě jsem to řekla, ale nechám to radši být." Zopakovala jsem své myšlenky, nad tím se už pobaveně uchechtl. Ano, tohle se dalo čekat. Ani jeden nebereme věci vážně, pokud to fakt není důležité.

,,Jo, jasně. Já jsem radši neposlouchal, víš co. Nedělej si ze mě prdel, mladá dámo." Cvrnkl mě do nosu a já se tomu tiše zasmála. Tohle gesto jsem od něj měla ráda, vždycky mě to rozesmálo.

,,Ty si ze mě děláš prdel, už ani nevím, o čem tahle konverzace je. Stejně se v tom oba ztrácíme, ale nechceme to přiznat." Nejspíš jsme opravdu ani jeden nevěděli, proč se tu vlastně dohadujeme. Tahle konverzace byla každičkou chvílí úplně jiná. Bylo to fakt vtipný.

,,Co? Já se v tom neztrácím, to ty jsi to teď řekla. Nejspíš tedy. No to je jedno, nedělej tu chytrou!" Zvedl výhružně prst a já se začala už opravdu smát. Tohle bylo fakt hrozně debilní, ale budeme dělat, že to debilní není.

,,Co kecáš, chytráku. To ty tu na mě děláš nějaký srandičky. Tohle už neuhraješ." Vyplázla jsem na něj jazyk pro změnu já, přesně. Tohle budeme dělat celý večer.

,,Ale prosimtě, nečerti se. Ty si děláš srandičky a ani nevíš, o čem se tu dohadujeme." Lehnul si vedle mě a já se smíchem zakroutila hlavou. Tohle bude ještě skvělá noc, už teď to cítím. Je tak půlnoc a my se tu smějeme tomuhle. V tom mě najednou napadla jedna vzpomínka, kterou jsem hned musela říct.

,,Pamatuješ si, jak jsi skočil do té popelnice s papírem a ona se s tebou zavřela? Začal jsi se nahlas smát a já se k tomu i přidala. To bylo nezapomenutelné." Dopověděla jsem vzpomínku a při ní jsem se i smála. Tohle bylo tak strašně super. Vzpomínání a smích, nejlepší kombinace.

,,Ano, to si pamatuji.. Nebo, jak jsi chytala motýlky, jenže jsi byla tak soustředěná, že jsi se rozmázla na břehu vody. Já se smíchy zlil kávou." Řekl mi na oplátku se smíchem. To si také moc dobře pamatuji, ten den mě od smíchu doslova bolelo břicho.

,,To bylo skvělý! Ještě si pamatuji, jak jsme spolu jeli na lodi, protože jsem loď švihla rodičům. Prudce jsem zatočila a ty jsi se totálně vysekal do moře i s oblečením. To bylo asi nejlepší, co jsem kdy udělala." Řekla jsem se smíchem a on se dále smál. Tohle bylo úžasný, sice jsem z toho měla hrozný průser u rodičů, ale to ničemu neškodí. Za tohle to opravdu stálo.