I'm afraid {ff Rafe Cameron}

chapter thirty-eight

flashback
,,Aspoň, že je pryč. Nemám z něj vůbec dobrej pocit. Už ten jeho pohled, celkově mi ten týpek vadí." Zamračil se John B. Někteří fakt nedokážou respektovat to, že on je vlastně můj přítel. Možná si udělali špatné věci, ale furt to nemění nic na tom, že trocha respektu se hodí.

,,Rafe pro mě udělal za tu dobu strašně moc věcí. Vím, že jste si udělali strašně moc špatných věcí. Nechci, aby jste se měli rádi, chci jen respekt." Povzdychla jsem si nad tím. Ano, trochu mě to mrzelo, ale co se dá dělat. Nemůžu čekat nic extra. To fakt ne.

,,Já jsem si jen popíchnul, chápeš? To nebylo myšleno zle, proboha." Vložil se do toho Pope, který mi to musel nutně vysvětlovat. Až na to, že já to moc dobře chápala. Nejsem až tak hloupá. Možná tak vypadám, ale blbá fakt nejsem. Mluví na mě jak na malého fakana.

,,Nejsem tak hloupá, Pope. Jen jsem nečekala, že zrovna ty začneš do něj jet, když byl v klidu. Nic nedělal a ke všemu se snažil." Zakroutila jsem nad tím hlavou. Všichni nás zaujatě sledovali. Bylo tu až moc velké ticho. Ani trochu se mi to nelíbilo. Ticho nemám ráda.

,,Neměla jsi ho sem vůbec tahat, Sandro. Jsi naše kamarádka, ale on k nám prostě nepatří. To, že je to tvůj kluk neznamená, že k nám takhle vleze." Odvětil mi na to John B a já se musela už zamračit. Byla jsem naštvaná. Tohle mě opravdu naštvalo. Nesnáším, když tohle někdo říká.

,,Fajn. Už ho sem tahat nebudu, když nejsi přetrpět jeden debilní venek s mým klukem. Nejsi ani sakra schopen to respektovat." Naštvaně jsem vstala. Krev mi doslova stoupala do hlavy. Byla jsem strašně naštvaná. Divím se;
že jsem se mohla ještě ovládat. Obvykle bych po něm něco flákla.

,,Jeho povedený fotr mi zabil tátu, chápeš to? Vždyť má v rukou vraždu. Je to jen obyčejný feťák, který v životě bez svého táty nic nedokázal." John B se taky už naštvaně postavil. Tyhle slova mě bolela u srdce. Oči se mi začaly plnit slzami a já se už jen napřáhla. Přilétla mu na tvář facka z mé strany.

Otočila jsem se a odešla jsem odsud. Nemohla jsem tu už být ani sekundu. Nečekal jsem, že se tohle dokáže až tak zvrtnout. Opravdu jsem v tomhle byla strašně naivní. Bylo mi líto, že to nedokáže respektovat. Fakt mě to mrzelo.

Vyšla jsem na silnici a sáhla jsem po mobilu. Vytočila jsem Rafeovo číslo, aby pro mě přijel. Přeci jen má moje auto a já odsud úplně pěšky chodit nechci. Domů to mám fakt daleko a autobusy? Ty já moc nezvládám, když už mám auto. Hold jsem zlenivěla, stává se už.

,,Ahoj zlato, co se děje?" Ozval se Rafeův hlas a já si povzdychla. Sklopila jsem pohled na své špičky od bot a přemýšlela jsem. Nechtěla jsem mu kazit náladu, ale i tak mu volám.

,,Přijedeš pro mě prosím?" Zeptala jsem se ho. Mluvila jsem skoro šeptem. Byla jsem z toho furt taková mimo. Spíš jen mě to mrzelo. Neudělám nic, John B už hold takový bude. Dříve se hodně hádali s JJem. I přes to jsme furt nejlepší kamarádi všichni. Jen mi sem tam přijde, že jim překážím. Možná si jen něco zbytečně namlouvám, že jsem jim v něčem dobrá. To určitě fakt nejsem.

,,Za 10 minut jsem tam. Zajedeme na jídlo, vše mi řekneš. Zatím pa, miluju Tě." Tohle mě zahřálo u srdce. Ten jeho tón byl tak milý najednou, strašně mě to potěšilo. Možná jsem jen něco takového potřebovala teď slyšet. Slyšet to, jak mě někdo miluje. Je to skvělý pocit.

Zatím jsem se procházela po chodníku a rozhlížela jsem se po okolí. Okolo mě procházelo dost lidí, všichni vypadali naštvaně či vážně. Bylo to strašně ponuré, ale nebyl to nezvyk. Vypadá to takhle skoro všude, to si budeme upřímní. Já sama jsem nebyla úplně nejšťastnější. Nenávidím hádky s někým, kdo je mi takhle blízko.

Po chvíli mého procházení se po okolí jsem uviděla auto, které patřilo Rafeovi. Zastavila jsem se na místě a čekala jsem, až auto přejede ke mně. Vlasy mi rozfoukával vítr, takže mi lítaly všude možně. Rafeův pohled vypadal starostlivě, poznala jsem to i na dálku. Očividně se bojí, co se stalo.

Otevřela jsem si dveře od spolujezdce a sedla jsem si. Políbila jsem ho na rty a povzdychla jsem si. Pak jsem se už normálně usadila do sedačky a zapnula jsem si pás. Jeho starostlivost byla cítit na metry daleko. Tohle jsem z něj ještě necítila a to jsem z něj cítila mnoho emocí.

,,Tak.. Co se tam stalo, zlato? Nějak jste se pohádali?" Hned jako první se mě zeptal na tohle. Já mu na to souhlasně kývla a prohrábla jsem si vlasy. Mrzelo mě to, že i přes to všechno musejí mít narážky. Vždyť John B chodí se Sarah, to je Rafeovo sestra. Vždyť je to podobné.

,,Jo, pohádali jsme se. John B měl s Popem nějaké poznámky, které se mi úplně nelíbily. Zamrzelo mě to, že nerespektují náš vztah. Překonával jsi se, což se mi na tobě líbilo. Snažil jsi se, ale furt jim to není dobrý." Podívala jsem se na něj. Jeho pohled vypadal najednou tak chladně.

,,Klasicky, co jsem od nich mohl čekat. Byl jsem rád, že jsi mě vzala sebou. Sice jsem neměl úplně zájem se s nimi bavit, ale pro tebe bych udělal cokoliv." Zakroutil nad tím hlavou. Bylo to hezké slyšet, ale stejně mi tohle všechno bylo líto. Přišlo mi, jako kdybych si musela vybrat mezi ním a mezi přáteli. To bych nikdy neudělala.

,,Já vím, já pro tebe to samé. Vím, že se prostě rádi nemáte, ale budu to muset jednou pochopit. Nezahodím ani jednoho z vás kvůli tomu. To by bylo na mě opravdu moc." Opravdu bych si nedokázala vybrat. V tomhle bych nebyla jediná, kdo by to nedokázal. Přeci jen, nemohou mě odsuzovat kvůli vztahu. Rafea znám fakt odmalička a měla jsem ho ráda snad vždycky.

,,Kašli na ně, ať si to v hlavě srovnaj. Ať si třeba vylížou prdel." Pokrčil nad tím rameny a pomalu se rozjel odsud. Chtěl mě někam vzít na jídlo, já ani nevím, jestli mám hlad. Ale něco bych si dokonce i dala, ale nevím co.

,,Jo, vlastně máš pravdu. Když nevědí co chtějí, tak ať mně třeba políběj prdel." Usmála jsem se spokojeně. Sice to bylo trochu hnusný, ale co mám jako dělat. Nezblázním se kvůli tomu. Přeci jen, nesmím se tímhle furt zabývat. Je mi to doslova k ničemu. Akorát se nad tím budu trápit a vše bude doslova k ničemu. Ještě abych se tím nějak zabíral. Tohle na mě úplně nesedí, to si budeme upřímní.

,,Takhle se mi líbíš, San. Věděl jsem, že si to nenecháš jen tak líbit a budeš mít svou hlavu." Zasmál se tomu a dojel k McDonalds. Musela jsem se usmát. Měla jsem celkem chuť na klasického cheeseburgera. To bych si opravdu možná i dala. Přejel k okýnku a podíval se na tabuli.

,,Co si dáš?" Podíval se na mě a já se musela pousmát.

,,Dám si cheeseburgera, hranolky a ledový čaj k tomu." Odpověděla jsem mu objednávku a on mi na to jen kývl. Pak už jsem jen slyšela, jak to objednává. Byla jsem takhle spokojená. Budu mít jídlo a bude mi jednoduše fajn. To si můžu jedině přát.

Přejel k dalšímu okýnku a rovnou zaplatil. Chvíli jsme čekali, poté nám dali objednávku. Rafe mi podal pytlík s jídlem a vyjel na parkoviště. Podíval se na mě a pohladil mě po vlasech.

,,Ještě nejez, někam tě vezmu." Usmál se na mě a pak se rozjel. Já na to jen kývla. Cesta netrvala ani dlouho a my jsme dojeli na takovou krásnou pláž. Vypadala jak z pohádky. Aspoň mně se taková zdála. Vypadalo to opravdu nádherně. On se občas umí hodně překonat, což se mi na něm strašně líbí. Je to skvělý přítel, opravdu.

Tak tu máme po delší době kapitolku💛Jelikož má Drew dnes narozeniny, tak jsem se jí donutila napsat. Mám opravdu málo času kvůli škole a celkem nestíhám. Nicméně slavíme i 10k přečtení na téhle knize! Mockrát všem čtenářům děkuji, jste úžasní!💛

Vaše Adelle