1.

28 1 1
                                    

„Dobré ráno, Zaku" volala na mě máma. „Dnes je tvůj den, dnes se přeměníš." řekla nadšeně. „Už se těším doufám že budu..." v tom mě mamka skočila do řeči, prej abych šel na snídani, abych nepřišel poslední den pozdě. Když bylo po snídani, tak jsem šel do školy a tam to začalo.
Všichni rodiče byli na tribunách ve školní tělocvičně a žáci seděli uprostřed. Pak přišla ředitelka a začala vyvolávat jména. Jak ten člověk přišel, ředitelka začala říkat „ó duchové zvířat, proměňte tohoto chlapce/tuto dívku na zvíře, které uznáte za vhodné". Poté tam přišla moje kamarádka Carmen.
Už asi dva měsíce mě furt otravovala s tím, že si strašně přeje, aby jí duchové vybrali koně. Jakmile předstoupila před paní ředitelku, zahalila ji stříbřitá mlha. Poté, co ten tajemně vyhlížející oblak ustoupil, stála tam místo Carmen vlčice. Majestátní zvíře se srstí černou jako vzdálený vesmír, s čokoládově hnědýma očima a s čumákem barvy uhlí. Stála tam, šokovaná ze svého nového já.
Paní ředitelka už byla vyčerpaná, protože to řekla asi třicetkrát. Najednou ředitelka řekla „Zak Wood". Byl jsem úplně nervní a zvědavý jaké zvíře si mě vybere. Když to dořekla, tak se najednou snesly paprsky a všude kolem byla bílá zář a najednou jsem se cítil jak nějaký pták. A když jsem se na sebe podíval, viděl jsem jak mám hnědou barvu, jsem mnohem menší, měl jsem místo ruk křídla a navíc jsem měl chuť na myši. Hned potom jsem si uvědomil, že jsem se stal orlem.

Ferfoarming vs. Čtyřmezí [POZASTAVENO] Kde žijí příběhy. Začni objevovat