Rubavské ghetto /Modrý kód fanfikce, Vilkinhof/

3.

Další den, další cesta do práce. Čekal, že to nebude ničím zajímavé jako obvykle, ale mýlil se. Zavřel dveře od bytu a když se chtěl rozejít ke schodům, aby mohl sejít dolů. Ale cestu mu zablokoval někdo nebo spíš zablokovali cestu jeden druhému. Chvíli se dostával z šoku, který ho pohltil, když si uvědomil, jakou výhodu má druhý člověk, výškovou výhodu. Ani jeden nijak nereagoval. „Dávejte bacha!" ozvala se čeština s velmi silným ruským přízvukem, která Davida překvapila. Nic neřekl a radši co nejrychleji seběhl schody, aby se dostal pryč. Dole ho, ale překvapila další věc. Dnešek se mu zdál jako jeden z dnů, který překonal všechny ostatní dny. Banda chlapů, velmi agresivně se bavící rusky, pomalu to vypadalo, že se pozabíjí. Jeden na druhého ukazovali pěsti. David kolem nich chtěl nepovšimnut projít, ale nějak se mu to nepovedlo. Šel s hlavou dolů, když ji zvedl potkal se pohledem s očima blonďáka. Přesně toho samého, na kterého se ptal Kid. Chvíli váhal, ale pak ho předběhl ten blonďák, který stál docela daleko od všech, jejich konverzace by se k nim pravděpodobně nedostala. „Vy jste mě naposledy docela dobře zjebal v nemocnici," pousmál se blonďák a neustále se Davidovi díval přímo do očí. „Divíte se? Ani jednou jste nepřišel na kontrolu," odpověděl mu naštvaně David, neměl chuť se bavit o tomhle. „Známej je doktor, takže to nepotřebuju, jen tu kulku mi nedokáže vytáhnout," zašklebil se blonďák a otočil se směrem ke vchodu do bytovky. David se na něj podíval, měl z něj respekt. Jizvy, které se mu na obličeji rozprostírali jako blesky na obloze, když je bouřka. „Jsem si myslel, že vy doktoři žijete líp než v tomhle," prohlásil blonďák, „nebo je to normální?" „Nepotřebuju bydlet v luxusu," odpověděl jednoduše David a chystal se odejít. Blonďák ho však následoval. „Potřebujete po mě něco?" zeptal se ho David na rovinu a podíval se mu do očí. „Nic, jen mě zajímá jak to funguje, tady, jako," zasekl se blonďák ve vlastní větě, „ a taky jsem vás chtěl varovat." „Pojďte," rozhodl David a pokračoval v cestě. „Začíná jít do tuhého. Hlavně pro normální lidi, jako vy," upozornil ho blonďák, který vypadal docela seriózně. „To berete nějak vážně, ne? To jste tak nepřekonatelní?" zavtipkoval David a podíval se na blonďáka, který se lehce usmál. „Já se o to nepokouším, ale někdo jiný ano," blonďák se nervózně otočil. „Co je to vůbec zač? To všechno?" zeptal se David, ale odpovědi se mu nedostalo. Blonďák zůstal mlčet, díval se před sebe a pokračoval v chůzi. Jen naznačil rameny, že neví. „Dávejte si tu bacha," řekl nakonec blonďák a vydal se opačným směrem. David chvíli nechápal, jak to myslel, ale radši se tím bude řídit, přece jenom neví co tady ta banda chystá. Ale v jednom si byl jistý, nebude to nic dobrého.

„Co jsi mu všechno řekl ty kryple!?" zařval na Nicka Valery, který mu zároveň držel nůž u krku. Nick byl v pasti, byl natlačený na zeď a nebyl tam nikdo kdo by ho zachránil. „Nic jsem mu neřekl," zamumlal Nick přidušeně. Valery se na něj díval, nedůvěřoval mu. „Zas a znova, že?" řekl už poněkud klidněji Valery. Došlo mu, že nechce dojít o tak důležitého člověka jako je Nick. „Valery," oslovil ho někdo, kdo stál dál od nich, „nemá to cenu. Ten člověk nevypadá jako by byl úplně normální." „Jak si to zjistil Míšo? Vyčetl si mu to z duše?" obořil se do něj naštvaně Valery, „jedinej blázen seš tu ty, nikdo jinej!" Mezitím, Nick, který byl neustále přiškrcen Valerym, se cítil zvláštně. Není to poprvé co by ho Valery zmlátil, ale tentokrát to vypadalo, že ho zabije. Nasucho polkl a snažil se podívat svému bratrovi do očí, ten mu neustále uhýbal pohledem. „Proč bych mu něco říkal? Jen se mě ptal, proč tam nechodím na kontroly, to je všechno!" vykřikl Nick frustrovaně. Valery se na něj podíval, nůž se začal přibližovat k Nickovu hrdlu. Valery s ním udělal malou rýhu z které se okamžitě začala valit krev. „Naposledy co jsem tě s tím doktorem viděl někde jinde než v nemocnici," ukončil to Valery, „chápeš?" Nick jen přikývl. Konečně se dostal z jeho sevření. Jeho smysly nedokázali pochopit co se děje a proč. Zhluboka se prudce nadechl a podíval se na Valeryho, který schovával nůž a odcházel z podchodu. „Je to šílenec," prohlásil Míša. „Nic novýho pod sluncem," prohlásil s klidem Saša. Nick se na něj jen podíval. „Tohle bude ještě něco," zamumlal Nick. „Co ty na to Mikhail?" zeptal se Saša. Jmenovaný se na něj podíval překvapeně. „Co já s tím? Nemůžu s ním nic udělat," řekl Mikhail docela nervózně. Všichni tři se na sebe neustále nervózně dívali. Všichni věděli, že tohle je v háji.

Trošku kratší, ale momentálně žiju "intr life", takže je to docela hard. Pro váš lepší nebo horší den je tu tahle část. Enjoy <3