Ten pravý [SasuNaru, KibaNaru] ✓

Kapitola čtrnáctá

V následujících dnech se Naruto cítil jako na houpačce. Co se týkalo Sasukeho, už si nic nenalhával. Byl do něj zamilovaný až po uši. Moc dobře věděl, že to byl vzhledem k tomu, že ještě stále chodil s Kibou, pěkný malér. I když během těch několika dní, než hnědovlásek odjel, prožíval ty nejhorší pocity na světě, jako kdyby se s ním v hloubi duše sám rozcházel, on nic takového netušil a byl přesvědčený, že jeho sobecké rozhodnutí nebude mít na jejich vztah vůbec žádný vliv. První dny, než přestěhoval většinu svých věci až za otcem do Suny a než si zařídil všechno v nové práci, s ním nebyl kdovíjak moc v kontaktu a plavovlásek se mohl v klidu vznášet na vzdušných proudech zamilovanosti, aniž by měl nějaké výčitky svědomí. Kiba byl pryč, byl od něj nějakých osmdesát kilometrů a to byla pěkná dálka. Jak na něj tedy měl pomýšlet jako na svého přítele? Navíc po tom všem, co se mezi nimi stalo...

I tak se pokaždé, když se s černovláskem jen tak pro radost šel projít konožskou hlavní třídou, nebo třeba po největším nákupním středisku, vyplašeně se otáčel ze strany na stranu, jako kdyby se bál, že ho snad uvidí někdo známý a každou chvíli ho napráší Inuzukovi.

Snad jako kdyby to byla pro druhého chlapce nějaká výzva, začal mu zase pořádně psát, což Naruta lehce vyvádělo z míry. Dřív by za to možná byl šťastný, že si s ním jeho partner chce povídat prostřednictvím zpráv na messengeru, přece jenom mu téměř nikdy neodepisoval, nebo se mu do toho minimálně nechtělo, ale nyní? Jako kdyby si snad vyměnili role, nebo co. Hnědovlasý se vážně snažil udržet mezi nimi nějaký kontakt, ale jemu to už bylo jedno. Jediné, co si přál, bylo, aby mu to už konečně všechno došlo a aby se s ním sám rozešel. Protože jestli to neudělá, byl konečně po všech těch měsících strachu rozhodnutý udělat to sám.

***

Následující úterý, aby Uzumaki přišel trochu na jiné myšlenky, ho vzal Shikamaru večer do kina. Těžko říct, zda se cítil provinile, že nepřijal jeho nabídku ke spolubydlení, nebo mu jenom chtěl udělat radost, ale i tak byl modrooký vážně vděčný. To, že půlku filmu v podstatě vůbec nevnímal a raději si jako posedlý psal se starším chlapcem, to už bylo věc druhá. A Nara radši předstíral, že nevidí, s kým přesně si píše. I když chápal, jak se jeho nejlepší kamarád musel cítit a sám byl na Kibu naštvaný, stále byl i on jeho přítel. Rozhodl se tedy si raději všímat svého a nijak to nekomentovat.

Když se pak po skončení promítání konečně rozloučili, každý vyrazil na jinou stranu, aby se dostal domů. Když však Naruto kráčel na svou zastávku, v jednu chvíli se strnule zastavil na místě a z kapsy prokřehlými prsty vyndal telefon. Trochu nemotorně rozklikl poslední zprávu na messengeru a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu.

Sasuke: doufám, že se zase brzy uvidíme :) už se mi po tobě stýská.

Blondýn se kousl do rtu a se smíchem na rtech zavrtěl hlavou. Připadal si už pomalu jako poblázněný hlupák, ale na druhu stranu si nemohl pomoct. Sasuke odtud bydlel jen kousek pěšky, a i když bylo půl desáté, mohl by se za ním na chvíli stavit. Bylo mu jasné, že ho zase bude chtít doprovodit domů, ale teď bylo už tak pozdě, že by se zpátky nejspíš musel vracet nočními spoji a vrátil by se až někdy uprostřed noci. To Naruto nechtěl a už měl našlápnuto, se na to vykašlat a jet normálně domů, jak byl zvyklý, ale něco uvnitř jej ho nakonec přesvědčilo, aby zamířil na druhou stranu přes silnici, tam kde měl mít Uchiha byt. Trvalo mu asi patnáct minut rychlejší chůzí, než se dostal až na cílovou adresu.

Hned, jakmile to šlo, zazvonil na zvonek, pod jehož tlačítkem bylo úhledným písmem napsáno Uchiha Sasuke a čekal do té doby, dokud se z komunikátoru neozval překvapený hlas jeho kolegy.