Ten pravý [SasuNaru, KibaNaru] ✓

Kapitola třetí

Gomen za pozdější vydání, ale ti, co mě sledují na instagramu (akanomajowattpad), vědí, že jsem bohužel byla celý víkend bez notebooku. Ještě jednou - pardon :3 a užijte si dnešní kapitolku :3

Když Naruto ten večer přišel domů, hlavu přeplněnou spoustou rozporuplných myšlenek, nestačil se divit. Hned, jakmile složil pracovní brašnu, jíž vždy nosíval přehozenou přes jedno rameno, k nohám u dveří do obýváku, překvapeně zamrkal. Postel byla hezky ustlaná, malý konferenční stolek pečlivě uklizený a podle prázdné židle, zaklaplého notebooku a příjemné vůně linoucí se z kuchyně, šel Kiba nejspíš do sebe. Několikrát zmateně zamrkal a pokračoval do malé kuchyňky, odkud se už ozývalo tiché bublání.

Plavovlásek se opřel o zeď a složil ruce v bok. "Ahoj," brouknul a tím druhého upozornil na svou přítomnost.

Kiba sebou jemně cukl. Zvedl oříškově hnědé oči s pousmál se. "Ahoj."

"Ty vaříš?" nakrčil obočí Naruto.

Druhý jen pokrčil rameny, přistoupil k němu blíž, věnoval mu krátký polibek na rty a pak se zas vrátil zpět k rozdělené práci.

"A trochu jsem uklidil. Ten včerejšek mě vážně mrzí, pokusím se ti víc pomáhat," omluvil se Kiba, sebral z linky vařečku a začal míchat tekutinu v hrnci.

Uzumaki jemně kývl hlavou a i on se zlehka usmál. Byl rád, že ho hnědovlásek dokázal po takové době ještě překvapit. Na druhou stranu, problém, který ho celý den trápil, se začal ozývat ještě hlasitěji. Jak mohl mít teď čisté svědomí, když v práci celou dobu téměř omdléval nad úplně cizím mužem, zatímco Kiba se celou tu dobu doma snažil?

"Půjdu se převlíknout," špitnul a zmizelé v obýváku, jenž byl spojený s ložnicí.

"Jasně, pak se najíme!" houknul jeho směrem ještě Kiba.

***

"Je to výborný," zamlaskal spokojeně blondýn nad polévkou hned, co ochutnal, a téměř okamžitě si rychle nabral další sousto na lžíci. Jestli jeho příteli něco šlo, bylo to vaření. Ačkoliv byl ve většině dalších věcí, ať se jednalo o školu, hledání pořádné práce, nebo úklid, až neuvěřitelně laxní, jakmile se postavil za sporák a do ruky vzal kuchyňské nástroje, dokázal i z jednoduchých ingrediencí vykouzlit divy.

"Díky," pousmál se druhý, a jelikož se nejspíš rozhodl, šokovat pro ten den svého přítele nenadálým zájmem, zeptal se: "Jak bylo dneska v práci?"

Naruto zlehka překvapeně vykulil oči, ale hned se to snažil zamaskovat a urychleně se podrbal na nose. Mladého Inuzuku takové věci většinou vůbec nezajímaly a bylo úplně jedno, zda se jednalo o to, jak se plavovlásek vyspal, nebo jak to šlo na jeho brigádě. I když ho neuvěřitelně mrzelo, že jeho přítel byl takový ignorant, za ta léta si na jeho trochu nulový přístup ke všemu, co se jejich vztahu týkalo, už docela zvykl. Nebylo mu to sice moc příjemné a pokaždé, když někdo z jeho přátel vyprávěl o tom, jak pozorné mají polovičky, ho píchlo u srdce, ale nakonec to tak nějak zvládl akceptovat. Už mu to prostě připadalo... normální.

Tak co ten náhlý zájem?

Ruce se mu lehce roztřásly a hlavou se mu začaly prohánět myšlenky pochybnosti, jedna paranoidnější než druhá. Co když to na něm náhodou poznal? Co když nějakým záhadným způsobem přišel na to, že ten den myslel na úplně někoho jiného, než na něj? Co by měl teď dělat? Zatloukat, nebo se přiznat, jak měl prve v úmyslu?

"Normálka," pokrčil rameny rádoby klidně, ale v hloubi duše se snažil, se alespoň trochu vzpamatovat a zklidnit zběsile tlukoucí srdce, "Shikamara chtěj na administrativním, tak jsem byl trochu otrávenej, přece jenom jsme na sebe zvyklí a já nechci, aby odcházel."