Zbudil jsem se v objetí mého sladkého miláčka. Pomalu jsem se dostal z jeho sevření abych ho nevzbudil.
Sešel jsem do kuchyně kde bylo plno nechtějte vědět kdo vše tu byl. Myslel jsem že aspoň jeden den bude klid ale ono ne.,, Dobré ráno.“ zamumlam. A jdu směr k lednici.
,, Dobré ráno.“ řeknou všichni zaráz.
Nevnímám o čem se baví a chystám snídani sobě i dětem a Derekovi .
Mlčel jsem dělal jsem že tam nejsou akorát bych se stresoval a to není dobré pro miminko.
,,Stilesi vnímáš nás.“
,,Hm.“ zabručim. A podívám se na Scotta.,, Potřebujete něco.“
,, Potřebujeme tvou pomoc.“
,, Pokud je to něco normálního tak pomůžu jinak ne. “
Podívám se na ně a oni na mě zírají jako kdybych spadl z višně.,,Co koukáte, já to myslím vážně.“
,,Stilesi patřiš do smečky.“,,Scotte přestaň mi to opakovat.“
,,Myslel jsem že jsme přátelé!“
,,Scotte jsme přátelé ale ty bys měl chápat že mám rodinu a o tu mám strach. Nevrátil jsem se sem abych je dostal do nebezpečí chci aby byli v bezpečí chápeš.“
,,Dost dobře tě chápu tvé rodině se nic nestane o to se postarám slibují jen nám prosím naposledy pomoz.“
Po dlouhé době jsem zpět tak doufám že se bude líbit..
Stiles. .