Revenge ||Justin Bieber&Selena Gomez FF||

11

Pohled Justina

"Seleno?" vydechl jsem šokovaně, pusu jsem sbíral až někde na zemi stejně jako ostatní.
Usmívala se jako sluníčko a všechny nás prolétla pohledem, nejdéle se zastavila u mě, ale svůj pohled hned odvrátila. Přímo se nám vysmívala do obličejem a nesmírně si to užívala.
Chtěl jsem se zeptat na tolik otázek, ale v hrdle jako by mi vyschlo.

"Takže vy jste celou dobu-" po dlouhé době se ozval Jason, když se k tomu nikdo neměl. Ani větu nemusel dokončit a všichni věděli co tím myslí.

"Přesně tak, ale nejsme tady od toho, aby jsem si povídali, takže se můžeme pustit do práce" asi to mělo vyznít jako otázka, ale byl to spíš rozkaz. V hlase měla tolik autority, že i já jsem se musel v křesle trochu poposadit.

Všechny nám je Ricardo ještě představil a já se dozvěděl, že má ještě 2 syny.

"Tak prvně jsme chtěli probrat naše spojenectví a pak taky-" dál mluvil Ricardo, ale já jsem úplně vypnul a kladl si pořad ty stejné otázky.
Proč celou mafii převezme holka, která je z nich nejmladší? To dá velení holce, když má 2 vhodné nástupce?

**********

"Tak já si myslím, že můžeme smlouvu podepsat rovnou a pak se domluvíme ohledně té akce" táta mluvil dál o spojenectví a nějaké akci, ale já začal dávat pozor u konce jejich konverzace, takže nemám ani tušení, o čem je řeč.
Jediné, co jsem pochytil, je to, že musíme najít Joshe Davise. Je to hajzl a už jednou jsem s ním měl tu čest se potkat, může jenom doufat, že se mi nedostane pod ruku.
Ale zajímalo by mě, proč ho potřebují najít a ještě k tomu živého a vypadá to, že si budu muset popovídat se Selenou.

Jako kdyby ti to vadilo

Už zase ty. Proč se ozveš vždy ve chvíli, kdy tě potřebuju úplně nejméně. Moment. To si zase povídám se svým podvědomím? A zase má pravdu?
Jenom jsem si povzdechl a pozoroval tátu, jak podepisuje smlouvu.
Tak a teď jsme oficiálně největší mafie na světě. Nevím, jestli být šťastný nebo se bát, co se ještě stane.

Pohled Seleny  

Právě nám skončila schůzka a já vycházím z kanceláře, když najednou vedle sebe ucítím pohyb. Ani se neobtěžuju otáčet a rovnou se zeptám na otázku, na kterou čekal tak dlouho.

" Tak co chceš vědět? " konečně se na něj otočím, ale nečekám, že je hned za mnou, proto narazím do jeho hrudi. Jenom se s červenými tvářemi odtáhnu a zeptám se znovu. Co se to semnou kurva děje? Nikdy se nečervenám. Nikdy. Tak proč najednou teď, když je tady on.

"Proč chcete dostat Joshe? Už jednou jsem ho potkal a je to největší hajzl, kterého jsem kdy viděl, tak proč ho chcete najít?" tuhle otázku jsem trochu čekala, ale ne takhle brzo. Porozhlédla jsem se po chodbě a zjistila, že tady jsou všude bodyguardi, kdyby se něco posralo. Jenom jsem na něj sykla, že tady to probírat nebudeme a odvedla ho do svého pokoje.

**********
"Takže?" zeptá se Justin, když si sedne na moji postel. Nejsem připravená mu říct úplně všechno, ale něco mu říct musím, když jsme v tom teď spolu.

"No jak bych začala, není to pro mě zrovna příjemné téma a chci to mít už za sebou"
Musela jsem se zhluboka nadechnout, protože tohle nebude příjemné téma. Tak jo to zvládnu. Hluboký nádech. Hluboký výdech. "Měla jsem sestru. Byla pro nás všechny vším a jako jediná nás dokázala rozptýlit i v těch horších časech. Byla to naše malá princezna a všechny nás měla omotané okolo jejích malých prstíčků a moc dobře toho využívala" musela jsem se potichu zasmát a zahnat slzy, které se draly na povrch "Všichni jsme jí ochraňovali a nikdy se ji nic nestalo až do té osudné noci, kdy se nám zhroutil snad celý svět. Když mi bylo 16, tak jsem chtěla jít na párty, na kterou mi rodiče zakázali jít. Utekla jsem oknem a šla i přes zákaz, užívala jsem si po dlouhé době s kamarády, protože jsem v té době dlouho nikde nebyla. Když jsem přijela domů, bylo v obýváku rozsvíceno, myslela jsem si, že rodiče přišli na můj útěk a vynadají mi, ale místo toho mě tam čekali na židli přivázaní rodiče s roubíky v puse a všude okolo byl nepořádek. Nevěděla jsem co se stalo a hned mě napadly hrozné scénáře, které se později staly realitou" už jsem viděla rozmazaně, ale pořad jsem nepřestávala vyprávět, je to jediný člověk, kterému se svěřuji takhle otevřeně a jediný člověk, který je ochotný mě vyslechnout. "Rodičů jsem si nevšímala a rovnou běžela do jejího pokoje, když jsem otevřela ,o-ona b-byla..." už jsem se naplno rozbrečela a ani se to nesnažila zastavit, ale on udělal něco, co jsem od něj nikdy nečekala. Objal mě. Nechtěla jsem si to přiznat, ale jeho náruče mi byla příjemná a tak jsem se do ní zavrtala víc a pokračovala "a-ale nejhorší je, ž-že všude po zdech b-byla krev a krvavým nápisem napsán vzkaz 'jdu si pro to, co patří mně' doteď nevíme co to znamená, ale používá to pořád" už jsem se trochu uklidnila a ve mně se zase začala sbírat zlost na sebe, protože jsem jí nedokázala ochránit.

"Ehm..." až teď jsem si uvědomila, že jsem pořád v náruči Justina a svírám ho víc, než bych měla "omlouvám se" zašeptala jsem tak tichým hlasem, že to nemohl snad ani slyšet, odtáhla jsem se od něj a stoupla si k oknu.

"To je v pořádku" tenkým hláskem řekl. Takže to slyšel.
"Víš.." začal najednou "jednou jsem jel na akci a měl jsem s sebou docela dost bodyguardů, doma zůstal jenom táta a máma, se kterýma tam zůstalo jenom pár bodyguardů" začínala jsem tušit, co bude následovat "když jsme dojeli na místo, nikde nikdo nebyl, zkoušeli jsme napsat tomu chlapovi, který chtěl osobní schůzku a jelikož to bylo za velký prachy, tak jsme to vzali, jenomže jsme zjistili, že jeho e-mail neexistuje, náš nejlepší hacker se pokoušel zjistit, co se stalo" viděla jsem, jak se snaží zahnat slzy, ale pořád pokračoval "všechny informace o něm zmizeli, jako kdyby neexistoval. Pak nám najednou došla zpráva a v tu chvíli nám to došlo. Doma zůstalo jenom pár bodyguardů a my jeli hodinu do skladu, kde měla být předávka zbraní za skvělé prachy a mně to nepřišlo podezřelé, protože jsem byl poháněn touhou po moci a penězích, že jsem si ani neuvědomil, že jsem ohrožoval lidi, na kterých mi nejvíce záleželo a proto jsem na to doplatil. Hned jsme nastoupili do aut a vypadli odsud, spěchali jsme domů, ale když jsme přijeli u-už..." tady se zastavil a stíral si slzy. Chvíli bylo ticho, pak se zhluboka nadechl a pokračoval dál s pohledem do země "k-když jsme přijeli domů, nikoho jsme nenašli. Všude byl rozbitý nábytek a celý dům byl vzhůru nohama. Začalo stopování a rodiče jsem našel po čtyřech dnech v nějakém starém skladě asi dvě hodiny od města. K-když jsem vešel do toho skladu, uviděl jsem tátu uvázaného na židli a v-vedle n-něho...." Justin už se otřásal vzlyky a hlavu zabořil do mého ramene "....l-ležela tam. N-na zemi. M-moje m-matka. Žena k-kterou jsem m-miloval nejvíc na světě. Ležela na z-zemi v kaluži v-vlastní krve a v ruce držela p-přívěsek..." odtáhl se a ukázal na přívěsek, který se mu houpal na krku. Byl na něm krásný andílek, co držel kytici v ruce.
Až teď se na mě znovu podíval a setřel poslední slzy a vylezly z něho slova, která bych nečekala.

"Pojďme se pomstít společně" zaskočilo mě to, ale přistihla jsem se, jak přikyvuji a říkám slova, která překvapí i mě i jeho.
"Pojďme se pomstít"

Kouká na mě a já na něj.
Teď jsem si uvědomila, co jsem udělala. Nechala jsem moje city proplout na povrch před prakticky cizím člověkem. V tu chvíli se projevila moje chladná stránka. Prudce jsem se zvedla, došla ke dveřím, které jsem otevřela, ale ještě jsem se za ním otočila.

"O tomhle se nikdo nedozví" a než mohl něco namítnout, tak jsem vyšla z pokoje jak nejrychleji jsem mohla.

**********
Po dlouhé době konečně další kapitola. Doufám, že si příběh ještě někdo čte😂 Omlouvám se, že nevycházely kapitoly, ale neměla jsem moc náladu na psaní.
All the love. K