Místo poslední naděje

19. Známá neznámá

Navzdory Shysiným nepříznivým předpovědím se dívčin stav zřejmě zlepšoval. Život na Rilonanu běžel dál v zajetých kolejích, jako by příjezd dalšího nováčka ani nezaznamenal. Arlen celé skupině sice oznámil cosi o novém přírůstku, ale v zásadě se většina detailnějších informací rozšířila spíš šuškandou.

Hesnia sama se jednoduše pár dní po svém příjezdu objevila při dopolední výuce v jednom z křesel v knihovně, stále pobledlá a unavená, ale se zřetelným odhodláním ve tváři. Jalian její přítomnost nijak zvlášť nekomentoval, a zvědavost ostatních byla rychle umlčena začátkem lekce.

Po skončení výkladu se Nirk nakrátko zdržel, aby odevzdal do knihovny přečtený svazek o historii prvního chovu. Šlo zcela zřetelně o novější přepis - snaha zamlžit původ dopravních ještěrů se zdála téměř komická. Nemohl ovšem říct, že by v té zaprášené knize našel cokoliv, co by se dalo považovat za užitečné. Jalian je sice nabádal k pozorování detailů, ale jak se zdálo, tady nic podobného nebylo.

Odložil knihu na příslušnou polici - nebo v to aspoň doufal, jelikož učenec si na pořádek v regálech potrpěl - a chystal se vyrazit do jídelny, když ho zarazil tichý hlas.

"Nirku?" Překvapilo ho, že oslovení přišlo od Hesnii, sedící stále s poněkud rozpačitým výrazem v křesle. Tázavě se po ní otočil. Zrudla ve tváři a sklopila oči ke svým kolenům, matně se rýsujícím pod dlouhou sukní. Stále nechápal, co to má znamenat.

"Mohl bys..."

V duchu sám nad sebou nevěřícně zavrtěl hlavou, když mu to konečně došlo. Její pohled nebyl náhodný. Jak řekla Shys, přestože setkání s drakem přežila, neobešlo se bez trvalých následků.

"Jasně," přikročil k ní a nejistě potřásl hlavou. "Potřebuješ..."

"Opřít se," zvedla pohled znovu rozpačitě k němu. Přikývl na souhlas a pokusil se jí poskytnout oporu, zatímco se vratce vytahovala na nohy. Přes veškerou jeho snahu se jí obličej stáhl do bolestné grimasy a na čele jí vyvstal pot, než se konečně vysoukala na nohy.

Překvapilo ho, když na něj přenesla téměř celou svoji váhu, a mírně zakolísal.

"Promiň," vyhrkla a rychle se to pokusila napravit, ale její nohy zkrátka nebyly dost silné. Znovu ji musel zachytit, aby neupadla.

"To nic," ujistil ji. Byla skutečně drobná - kdyby se nenechal zaskočit, nejspíš by její váhu ani nezaznamenal. Přehodil si její paži přes ramena a pomalu vyrazili směrem k jídelně. Ani jeden z nich nemluvil. Z dívky vyzařovaly rozpaky a ani Nirk se necítil nejjistěji.

Oči mu proti jeho vůli sklouzly dolů, k nohám, které neobratně táhla za sebou. I přes sukni byla znát nepřirozená deformace. Otřásl se.

Beze slova se propletli skrz prázdné chodby až k jídelně, momentálně hlavnímu a jedinému shluku života. Okolo jedné hodiny po poledni se veškeré obyvatelstvo shromáždilo tam, jako by všichni náhle potřebovali cítit jistotu, že v tom chladném kamenném sídle nejsou sami.

Nebo, což bylo pravděpodobnější, doplnil, je tam prostě přitáhl hlad.

Tak či tak, jídelna rozhodně vypadala živěji než zbytek hradu. Arlenovi strážní, trojice kuchařů v zástěrách a několik rozličných pomocníků, ti všichni posedávali kolem stolů, cinkali nádobím a hlasitě spolu rozmlouvali.

Jalian se o čemsi dohadoval se Shys, Tirno do sebe házel oběd, jako by nejedl tři dny a ne jen několik hodin, a Arlen mluvil s Tarekem a dvojicí strážných. Podle zamračených pohledů, které vrhal po chumelenici za oknem, nebylo těžké uhodnout, že to jsou ti samí, kteří přivedli Hesnii.