Místo poslední naděje

22. Problém s komunikací

Šero se rychle rozpouštělo ve slunečních paprscích a strážní odkládali pochodně, jinak se však na nádvoří měnilo jen máloco. Hesnia trvala na tom, že se bude dál pokoušet s drakem domluvit, a posadila se na zem na okraji bezpečného prostoru. Arlen její počínání zamračeně sledoval - nakonec poslal aspoň jednoho z pomocníků, aby přinesl deku, na kterou by si mohla sednout.

Ostatní postávali rozpačitě stranou. Až na počáteční pohled je ještěr okázale ignoroval. Po dívce před sebou občas unaveně loupl okem, jako by se ujišťoval, že tam stále je, ale jinak nedával nijak najevo, že by své okolí výrazněji vnímal.

Chvilku po Hesniině prvním pokusu se objevil Jalian s Liremem. Mladší z obou mužů měl tmavé kruhy pod očima a zdálo se, že sotva stojí na nohou, ale přesto uctivě pokývl pánovi hradu na pozdrav. Pak přenesl pozornost k jejich skupince.

"Potřebujeme Rahira," oznámil stručně. "Chtěli jsme toho ještěra prohlídnout, jenže se ukázalo, že knížky a nákresy nejsou k ničemu."

Jmenovaný mladík přikývl a postoupil dopředu, aby je doprovodil. Jeho znalosti teď získávaly na důležitosti. Ester prohodila s Jalianem několik slov a přidala se k nim, spíš ze zvědavosti než proto, že by věděla něco víc než ostatní.

Nirk zůstal sám s Danem a Tirnem. Velitel stráží s pánem hradu se odebrali stranou. Zdálo se, že hlavní ruch, způsobený příchodem draka, pomalu slábne. Arlen procházel kolem a posílal pryč vyčerpané muže ze svého doprovodu, sám však působil i přes nedávnou dlouhou cestu relativně svěží.

Ti, kdo se přišli jen podívat, už se zřejmě s přítomností ještěra smířili, a tak se také odporoučeli zpátky do tepla hradu. Shys nechala zraněné odnést dovnitř a sama se vytratila a na nádvoří tak zbyla už jen relativně malá skupina těch, kdo měli k plánu skutečně co říct.

"Čaj?" Nirka překvapilo, když se vedle něj ozval neznámý dívčí hlas. Trhl sebou a obrátil se k jeho původci - usměvavé dívce s tlustým copem přes rameno a v prostém oblečení, nejspíš patřící mezi pomocníky. Strčila mu pod nos dřevěný tác plný hrnků, nad nimiž se v chladném vzduchu tvořily obláčky páry.

"Díky," přijal jeden z nich do volné ruky a teprve teď si uvědomil, že pořád drží dva krajíce chleba, které měly představovat jeho snídani. Nejdřív na ni nebylo dost času a potom mu jakékoliv myšlenky na jídlo vyhnala z hlavy přítomnost ještěra. Teď se mu však v žaludku začal ozývat hlad.

Zrak mu náhodně zabloudil směrem k Hesnii, sedící osaměle před drakem. Vlastně... ani ona neměla na snídani dost času. Něco ho napadlo, a tak se obrátil k pomocnici s tácem v ruce, která zrovna nabízela horký čaj i Tirnovi s Danem.

"Můžu si vzít ještě jeden?" požádal a kývl směrem k Hesnii, aby naznačil svoje úmysly. Dívka souhlasně přikývla a podala mu druhý hrnek, načež se znovu obrátila ke zbývajícím dvěma. Nirk s mírným údivem zaznamenal, že Dan je ve tváři rudý jako rak.

Nedumal nad tím však dlouho. Sebral odvahu a vyrazil směrem k Hesnii - a taky, což bylo o něco horší, k drakovi. Opatrně zastavil vedle ní a když vzhlédla, ukázal na hrubou deku, na které seděla.

"Můžu si přisednout?"

Mlčky přikývla a trochu se posunula, aby mu uvolnila místo. Rozpačitě se posadil a přistrčil k ní hrnek i krajíc chleba.

"Díky," zamumlala.

"Jak to jde?" ukázal k ještěrovi, ležícímu před nimi. Trhla rameny.

"Nijak," odvětila. "Nemluví. Buď nechce nebo... Možná jenom neví jak na to. Může se bát. Všechno tady je pro něj nové."