Cirkus Malfoy (Harrylu, AU) - DOKONČENO

2.

Měli plno. Zima byla dlouhá a brzy se stmívalo. A lidé se nudili, proto se vydávali za jakoukoliv zábavou, kterou jim mohlo zasněžené město poskytnout. Naštěstí Malfoy neměl problém s investováním. Jakmile se naskytla možnost, pořídil do své cirkusové budovy, ve které zůstávali od podzimu do jara, vytápění. A světlo. Jen málokterý cirkus mohl mít představení v zimě a ještě méně jich ho dokázalo uspořádat večer. Mnoho ředitelů cirkusů jako by se bálo pokroku, nebo se možná strachovali vydat ze všech peněz, přestože by se jim náklady rychle vrátily.

Malfoy se nebál. Jeho práce s penězi se dala považovat za brilantní. Neuskutečnil obchod, který by se mu nevyplatil. Bohatl s každou vydanou mincí. A že to potřeboval; zaměstnával velmi mnoho akrobatů, skákačů, jezdců, krasojezdců, klaunů, sezónních účastníků, ale i obyčejné krmiče, stavěče, kapelníka i hudebníky, a to všechny mnohdy s celými rodinami. V nich pak rostli další budoucí zaměstnanci. Musel je zaplatit tak, aby se na ně mohl spolehnout a aby mu zůstali. Cirkus byl živoucí těleso. Fungovalo jen díky vzájemné pospolitosti. A to se dařilo.

I díky lidem mohl vlastnit jeden z nejrozmanitějších zvěřinců napříč celou konkurencí. Neváhal vycestovat i na delší cestu, aby si osobně vybral ty nejlepší šelmy, koně, slony, ale i papoušky, psy, či hady. A celou skupinu lidí i zvěře zvládl uživit, mít tučné konto v bance a užívat si slušný luxus. Nešetřil ani na vybavení a kostýmech. Díky tomu měli vyprodáno prakticky každý večer.

Harry čekal, až na něj přijde řada. Za jedním z těžkých brokátových závěsů pozoroval dění v manéži a nechával myšlenky bloudit jako pokaždé. Za ním se připravovali ostatní účinkující. Zlatoslav Lockhart ještě na poslední chvíli pobíhal okolo krasojezdkyň a opravoval povolené knoflíčky, nebo poupravoval zlaté manžety na kabátu Toma Raddla, který s malým barevným bičíkem zkoušel číslo se svými pudly. Harry je příliš nevnímal. Myslel na poslední polibek, který od Luciuse dostal. Hrdlo se mu přitom podivně svíralo. Stávalo se mu to v posledních dnech poměrně často. Uvažoval, jestli neonemocněl, protože dříve na ně takto nereagoval, ale v hloubi duše tušil, co to způsobovalo. A nemoc jistě ne.

Ta lehkost, která ho při tom provázela, že měl dojem, že by mohl létat! Celé tělo mu brnělo spokojeností, srdce tlouklo v rychlejším tempu a hruď měl zalitou příjemným teplem. Jako by se napil jemného koňaku, který polechtal jeho chuťové pohárky a pokračoval až do útrob.

Potlesk ho vyrušil ze snění. Albus Brumbál, jeden z nejstarších členů cirkusu, který pamatoval ještě Luciusova otce Abraxase, akorát uváděl nové číslo. S jeho kostýmem se Lockhart překonal. Bleděmodrý oblek s vyšitými půlměsíci doslova zářil z čistých pilin nasypaných uprostřed kruhu obehnaného polstrovanými sedačkami. Vzápětí se ukláněl a na scénu vběhli dva mladí muži v obtažených kostýmech. S úklonou se zazubili na návštěvníky, a pak už rychle šplhali po provazových žebřících na visutou hrazdu.

Harry se smutně ušklíbl. Draco a Charlie spolu pracovali už třetí rok. Neuvěřitelně jim to klapalo; neochvějná důvěra, kterou v sebe navzájem měli, jim dovolovala zkoušet i takové akrobatické triky, kterých by se málokdo odvážil. Jejich číslo Harrymu víc než co jiného připomínalo vášnivou předehru. On viděl ty úsměvy, pohledy a doteky, kterými dokreslovali své vystoupení k dokonalosti. A nepochyboval o tom, že se o milostnou předehru skutečně jednalo. Bavilo je provokovat, ačkoliv nikdo v hledišti netušil, že spolu ve skutečnosti spí. Harry to věděl. A záviděl jim, protože oni se skrývat nemuseli. Aspoň ne před ostatními cirkusáky. To považoval za výhodu. Přestože svět venku to odsuzoval, cirkus dokázal přijmout všelijaké podivnosti s pokrčením ramen.

„Nervózní?" zeptal se Severus a posadil se vedle něj. V černém kabátě a v černém cylindru připomínal Harrymu vraha. Jeho mastné vlasy spadající do čela, hákovitý nos a huňaté černé obočí tomu vzhledu napomáhalo. A Severus se tvářil, že si v tom libuje. Bellatrix, která se v těsném korzetu protahovala jen pár kroků od nich, ho skvěle doplňovala. Kdyby je neznal, nechtěl by je potkat v noci samotné na ulici.