Cirkus Malfoy (Harrylu, AU) - DOKONČENO

3.

Oproti ostatním měli Malfoyovi výhodu – nemuseli se v zimě tísnit v maringotce. Cirkusová budova měla i třípokojový byt, ve kterém mohli žít. Dorazil už za hluboké tmy. Ani netušil, kolik bylo hodin. Cítil se příjemně unavený a uspokojený. A překvapeně zjišťoval, že objímání mladíka a poslouchání jeho tichého dechu ho hladilo po duši víc než sex, který proběhl předtím.

„Jdeš pozdě," ucedila Narcissa. Seděla jako socha za stolem v obývací části. Přes noční košili sahající až k zemi měla přehozený župan. Dlouhé vlasy jí spadaly v měkkých vlnách na záda. Lucius by kdysi řekl, že vypadá stále nádherně. Nyní ho to nezajímalo. Nepovažoval za důležité odpovědět. Uklidil si cylindr s ozdobnou stuhou na věšák a odložil vycházkovou hůl do stojanu za dveřmi. „Zase jsi byl za ním. Jsi nechutný."

Zpražil ji pohledem. „Nemusím se ti zpovídat," řekl klidněji, než se ve skutečnosti cítil. Rozepnul si kabát a taktéž ho pověsil.

„Nemusíš se mi zpovídat?" vyhrkla rozhořčeně. „Ztrapňuješ mě před celým cirkusem. Jsem tvoje žena!"

Bez toho, aniž by se mu změnil výraz tváře, si rozepínal saténovou vestu. Tvářil se chladně a odmítavě. „Jménem možná. Jinak ses nikdy nezajímala o nic jiného než o peníze a o koně. Tak ze sebe teď nedělej chudinku."

Postavila se a založila si ruce v bok. Hodila po něm opovržlivým pohledem. „Přeháníš."

„Přeháním?" zeptal se a nebezpečně se na ni usmál. Dvěma skoky byl u ní. Postavil se za ní, jednou rukou si ji přitáhl k hrudi a přitlačil ji ke stolu.

„Co to děláš?" vyjekla. „Okamžitě mě pusť –"

„Jsi moje žena, ne?" šeptal jí do ucha. Chytil ji za zápěstí a uvěznil jí obě ruce ve své dlani. Vklouzl do výstřihu a nahmatal jednu z bradavek. „Mám právo požadovat to, co mi takovou dobu odpíráš," pokračoval smyslným hlasem. Snažila se mu vykroutit. Přitiskl se ještě blíž. Zmáčkl jí ňadro, až jí unikl vzdech. Jestli vzrušený, nebo bolestný, nepoznal. Bylo mu to upřímně jedno. Hodlal jí dát lekci. Opustil její dekolt a začal prsty rolovat sukni noční košile nahoru.

„Nedělej to," prosila, když si uvědomila, že je mnohem silnější než ona.

„Já nepotřebuju svolení, abych si vzal to, co mi patří," uzemnil ji, vytáhl jí sukni až nad boky a kolenem roztáhl nohy. Začala vzlykat. „Jako moje žena bys měla čekat natěšená a mokrá, až se rozhodnu tě obšťastnit," upozornil ji chladně a zatlačil jí na záda.

„Luciusi, prosím..."

Sklonil se k ní. Přišpendlil ji ke stolu. Roztáhl jí nohy ještě o něco víc. To už se nevzpouzela. Odevzdaně plakala. „Jenže ty radši nabídneš jinému. Pověz mi, má drahá ženo, nasazovala jsi mi parohy ještě před svatbou, nebo jsi počkala až po ní?" Ucítil, jak ztuhla. Rozšířil oči překvapením. Nikdy neměl jistotu. Spíš předpokládal, že je prostě frigidní. Ale občas ho napadlo, zda ji neuspokojuje někdo jiný, a proto nemá zájem o něj. Nyní si byl jistý. Zabolelo to. I po těch letech, co ho přestala zajímat, se ho to dotklo. Jen netušil, s kým spí.

„Já – nikdy –"

„Nelži, nebo ti fakt ublížím," zavrčel a pustil ji. Odstoupil od ní. Složila se na zem a vzlykala do dlaní. Narovnal se. Shlížel na ni ze své výšky a vlastně mu jí bylo téměř líto. Téměř. Kdyby na rovinu řekla, že má zájem o někoho jiného, mohli se nějak domluvit. Ale ona ho odkopla. Odvrhla jeho lásku. Pohrdala jeho city. Prakticky ho donutila najít útěchu u mladého Harryho. A než se k tomu odhodlal, tak se stále snažil to mizerné manželství oživit.