Projekt Lycorys Radiata

kapitola.2

Pomalu jsem procházela městem. Všechno se předtím semlelo tak rychle. Zdálo se mi to? Je tohle všechno sen? Ale jak bych mohla ve snu všechno zapomenout? Když o tom tak přemýšlím nepomohly by mi sny? Protože sny jsou vždycky propojeny se tvými vzpomínkami (nebo tak něco, na tohle rozhodně odborník asi nebudu). Fungovat by to ale mohlo. Takže si musím najít nějaký přístřešek, pod mostem nebo na ulici se mi spát nechce. Navíc se musím nějak unavit a to by mi k tomu mohlo pomoct.

Došla jsem k jednomu ze stánků a zeptala se kde bych mohla přespat na noc. Ta paní se na mě podívala a řekla: ,,Slečno tady ale spát nemusíte". Co tím myslela? Snažila  jsem se přesto konverzaci zachránit a proto jsem řekla: ,, A ubytovat bych se někde tady nemohla?". ,,Ale to víte že mohla, jděte po pravé straně ulice a zabočte do leva , je to hned první dům" její náhlá změna tónu a přívětivost mě docela vyděsila, ale přikývla jsem a poděkovala.

Budova byla hostinec a vypadala docela opuštěně, ale i tak jsem vešla dovnitř. Dveře extrémně zavrzali, když jsem vchátela dovnitř. ,, Dobrý den" pozdravila jsem. Muž u pultu se na mě podíval a pak řekl: ,,Nepředpokládám že máte peníze, pokoj 603 je volný tady máte klíče " a hodil po mě klíče, které jsem jen tak,tak chytila. ,,Děkuju" zamumlala jsem a cystala jsem se odejít ale nevěděla jsem kam. Tázavě jsem se podívala na muže a on jenom znuděně ukázal na schody vedoucí do patra.

Každý krok po schodech extrémně vrzal a já měla pocit, že každou chvíli spadnou. Nakonec jsem nespadla a dostala se do patra. Myslela jsem, že budu muset do šestého patra nebo tak něco, ale dům nebyl zdaleka tak vysoký a jak jsem později zjistila čísla byla úplně náhodná a můj pokoj byl na konci chodby.

Nehledě na špatný stav domu zvenku a jeho chodeb, pokoj byl celkem hezký a útulný.