Vzbudila jsem se v mokré dlouhé trávě. Chvíli mi připadalo že se se mnou celý svět točí, ale pak to najednou přestalo. Otevřela jsem oči a podívala jsem se nahoru. Nademnou byla modrá obloha. Nevím jestli jsem čekala že bude žlutá nebo něco takového, ale docela mě to zklamalo. Rozhlédla jsem se kolem sebe na pravo ode mě byl zámek a všude kolem mě krásně modré kytky. Docela normální a nebo ne? Nemohla jsem si vůbec na nic vzpomenout. Všechno vypadalo tak jinak. Ale jinak než co? Opatrně jsem si stoupla. Hlava se mi při tom trochu zatočila. Ale z čeho se mi proboha mohla točit hlava? Spadla jsem nebo něco. Rozhodně mi to lezlo na nervy. Kdybych se aspoň mohla někoho zeptat. Asi by na mě koukali jako na idiota ale to mi je upřímně úplně jedno. První věc která mě v tu chvíli napadla bylo zařvat:,, Haló slyší mě někdo?" z plných plyc. Věděla jsem že to není ten nejlepší nápad, ale bylo mi to celkem jedno, protože jsem měla pocit že nikdo nepříjde. A měla jsem pravdu i když se mě najednou zmocnil pocit že mě někdo sleduje a tak jsem se rozběhla jedním směrem úplně pryč. Vážně jsem úplně blbá. Ty lidi se za mnou okamžitě rozběhly . Byly dva/dvě Měly na sobě růžový kabát který jim zakrýval obličej. Jak jsem si jich proboha nevšimla. Sice si nic nepomatuju, ale nenosí tyhle lidi kabáty černý nebo v nějaký tmavší barvě? Ale to mi může bejt celkem ukradený. Najednou zakopnu (jsem to ale inteligentní člověk) . A otočím se, nikdo za mnou už není a přede mnou je město, kterého jsem si do teď nevšimla. Nemám moc na výběr a tak jdu něco ( ač nevim co) tam najít.
ČTEŠ
Projekt Lycorys Radiata
FantasiVzbudila jsem se a rozhlédla jsem se kolem sebe. Všechno vypadalo jinak, jenže jinak od čeho.Nemohla jsem si na to vzpomenout. Nemohla jsem si vzpomenout vlastně na nic. užijte si příběh ( budu se snažit napsat novou kapitolu každý týden) Luisa😊