Projekt Lycorys Radiata

kapitola.5

,,Já nejsem cizí, copak si mě nepomatuješ" řekl tek kluk. ,,Ne..." odpověděla jsem. Podíval se na mě s vážným výrazem. ,,Tohle není čas si dělat srandu" řekl. ,,Vypadám že si dělám srandu, asi máš špatnýho člověka" taky jsem se na něj podívala vážně. ,,Aha tak já jdu pryč" řekl a odešel . Popadla jsem kabát co visel ve skříni šla za ním. ,,Když mě neznáš, tak proč za mnou jdeš" zeptal se asi v polovině chodby. ,,A kam jinam mám jít?" zeptala jsem se. Taky se mi nelíbilo, že jdu za někým koho jsem právě potkala, ale vypadalo to že on je jediný normální člověk tady. Chystal se mi něco říct, ale nedostal se k tomu, protože se začal bortit strop. Podívala jsem se nahoru a uviděla jak na mě padá trám. Ten kluk mě popadl za ruku a rozeběhl se se mnou k oknu( místo okna tam, ale momentálně byla díra ven, kterou by klidně mohli projít tři lidi). ,,Musíme skočit" řekl a podíval se na mě. ,,Nepřežijeme to" řekla jsem. ,,Ale přežijeme, musíš mi věřit" řekl a podíval se na mě jako kdybych byla nějaká vyděšená princezna nebo tak něco a on princ co mě musí zachránit. Už jsem se chystala mu odpovědět, ale něco mě donutilo se podívat zpátky do hotelu. O pár sekund později se objevilo nějaké stvoření. Vypadalo jako pavouk nebo tak něco (mělo to asi osm nohou, bylo to s kouře a měřilo to asi čtyři metry ). ,,Musíme skočit" ječel ten kluk. Já se ale nemohla ani hnout. Ne protože bych se bála, spíš protože to byla první věc, která mi tu byla povědomá. Ani jsem o tom pořádně nepřemýšlela a udělala jsem pár kroků směrem k té věci. Okamžitě si mě všimla a rozběhla se mím směrem. Zastavila se těsně přede mnou a vycenila zuby. Slyšela jsem toho kluka jak na mě něco křičí,ale nevěděla jsem co. Natáhla jsem ruku a dotkla se toho stvoření. V tu chvíli mi to došlo. Okamžitě jsem se otočila a běžela k oknu, chytla toho kluka za ruku a vyskočila z okna...