Stromy ve větru šeptají si sladká tajemství
Ten kdo rozumí jim, doženou ho k šílenství
Jeden pohled do korun podzimního listí
Myslíš si že samota lesa přinese ti štěstí?
Možná jsi skryt před pohledy lidí
Ale stromy, jejich větve, všechno vidí
Slyší každý tvůj náročný výdech
Kde započal, kde započal ten jejich příběh?
Snad několik desítek, či stovek let zpátky
Jaké jejích sluch, jaké slyšel hádky?
Kolik jejích zrak zřel zamilovaných párů
A co ty velmi staré, třeba na koních cválajících králů
Mohly být i svědky odporných vražd
Možná jejich větve byly pomůcky sebevražd
Kdy lano obejmulo jejich větve
A pak jen již tělo mrtvé
Pohupovalo se v tom chladném lesním vánku
A jejich vzpomínky na lidskou bledou schránku
Se zaryly až do paměti kořenů
Ale tyhle příběhy nevypráví jen tak každému
Musíš mít mysl temnou jako noc
A být si jistý že už nečekáš na pomoc
A být třeba ochotný i Ty obejmout lanem jejich kůru
A nechat si zdát jejich vzpomínky měnící se v noční můru.
ČTEŠ
Básně Bez Naděje Na Úspech.
شِعرidk prostě básně co jsem psala kdysi dávno a myslím že si zaslouží zveřejnit. Užívej.
