My Prince

1. Neuvěřitelné

A je to tady! Začátek sezóny. Já sezónu začínám v Norském Sjusjoenu.

Je tu teda kosa, ale ta musí být i v Oestersundu. Pokoj mám opět s Makulou, mou nejlepší kamarádkou již od školky.

,,Hele Eli nemáš můj svetr s jednorožcem? Tím velkým, víš."

,,Jo vím který myslíš, ale nevím, kde jsi přišla na to, že by mohl být zrovna u mě."

,,No ale já si ho přece balila už na předsezónní závody! A bez něj nemůžu zajet dobrý závod."

Makula už se skoro rozbrečí.

,,Maku, tak se ještě podívej. Půjdeme pak na večeři spolu, nebo mám jít teď a něco ti přinést?"

,,Přines mi něco prosím, já ještě budu hledat. Ale hlavně se první najez ty!"

,,Jasně."

Hodím přes triko s princeznou Bellou repre mikinu a jdu do jídelny. Už je tam většina našeho týmu i Francouzů, Norů a Němců, kteří mají hotel s námi.

Vezmu si jídlo, zamávám směrem k našemu stolu, odkud na mě taky zamávají, ale já zamířím k francouzskému stolu.

Všimnou si mě, až když s přehnaným hlukem položím talíř na volné místo, vedle mého úžasného kamaráda Émiliena.

,,Panebože já se lekl!" vykřikne.

,,Si máš všímat, že tu někdo jde. Čau Fabiene a Antone," pozdravím zbytek té trhlé party a posadím se.

Ano uznávám, že se bavím jen s největšími blázny tady. Já, Emil, Tonda, Fabien a Makula. Trochu moc trhlá partička. Ale já jsem taky trochu hodně trhlá

,,Kde je Makula?" zeptá se Fabien.

,,Jo, kam se poděla?" zeptá se Anton, mezitím co se Emilien láduje.

,,Hledá svůj posvátný svetr. Musím jí pak přinést večeři."

,,Myslíš ten s tím velkým jednorožcem, ze kterého se sypou třpytky?" zeptá se Emilien s plnou pusou jídla."

,,Ano, přesně ten myslím."

,,Tak ten jsem našel na zemi, když jsme šli s Antonem na náš pokoj. Pěkně prosím mám ho tam, tak až dojím, tak vám ho přinesu."

,,Super. Makula je z toho na nervy."

Hodím do sebe rychle jídlo, vezmu něco Markét a běžím za ní.

,,Tady máš večeři," hodím jí talíř s jídlem na malý stoleček, co tu je.

,,Nikde tu není," Makula už vážně brečí!

,,Mám pro tebe skvělou zprávu."

,,Jakou?"

,,Našel ho Emil."

,,Jupí! Já ho neztratilaaaa!"

Makula začne poskakovat.

,,Přines ti ho, až dojí."

,,Doufám že to nedopadne jako minule."

,,Ale to tu nebyl Anton. Ten je trochu spolehlivý."

,,Ano naše záchrana."

Usmějeme se na sebe a Makula se pustí do jídla. Už se usmívá od ucha k uchu.

Za deset minut již klepe někdo na dveře, Makula tam samozřejmě proběhne a nadšeně otevře, vytrhne Émilienovi z ruky svetr a zavře jim přímo před nosem.

---

A ve čtvrtek jsou zde první závody. V deset hodin začínají kluci, s Makulou to moc nesledujeme, místo toho děláme nás předzávodí rituál. Každá půlku Orea, štamprlka džusu a obejmutí. Pak se radujeme z vítězství Emiliena a čtvrtého místa Antonina.

My závod jedeme po obědě. Makula má číslo 32 a já 31, co znamená, Elikula opět v akci.

Celou dobu jedeme tak na stejno, pořád mezi sebou máme ten odstup, i když Makula mě trochu dohnala. Pak se ale rozdělíme, kvůli tomu, že já odjíždím s nulou a ona trefila jen jednu ránu.

Pak přijde můj kámen úrazu. Stojka. Nakonec to skončí jednou chybou, ale i tak jsem spokojena. Objedu si ten trestný ovál.

,,Eli běžíš o stupně!!!" křičí na mě trenér.

Co? Já, útočit na stupně?

Přidám pod běžecký kotel.

Do cíle dojedu úplně bez dechu. Proč musím mít to zatracený astma?

Spadnu do sněhu a snažím se vydýchat. Jsem zatím druhá za Nigmatullinovou z Ruska.  Předjede Thekla Brun-Lie a tak získám bronz.

Jsem tak šíleně šťastná, jen to štěstí mi trošku kazí Makulino třicáté místo.

Po závodě jdeme s holkama na regeneraci a pak rozebíráme s trenéry naše chyby v závodě.

Já se jen dozvím, že moje stojka byla skoro celá kalibrovaná a jen ten jeden nespadl, že jsem měla dobrý běžák a že na ležce jsem měla samé středové rány. Takže na zítřejším tréninku se budu opět věnovat hlavně střelbě ve stoje.

Ještě máme trochu času do večeře, takže s Makulou jdeme na návštěvu za našimi Francouzskými kamarády.

Opět se hotel otřásá smíchem naší party. Vážně jsem ráda, že tyhle ty lidi mám a že patřím do téhle skvěle party.

Hello people!
Žiju! 🥳😂 No co, stává se no... 😂😂😂
Vítám vás u nové knihy a to bych nebyla já a hanisek1 , abychom si nedaly soutěž 🤣
Takže máme téma Tarjei Boe 🇧🇻😂🤣 (zázrak, na něčem jsme se shodly!!! I když ona chtěla Johannese, ale já si stojím za svým 😂🤣)
Dohodly jsme se, že budeme vydávat NEJMÉNĚ jednu kapitolu za dva až tři týdny, protože vydávat každý týden je pro nás Sci-fi 😂
Takže když dlouho nic nevyjde, nejsme mrtvé 😅😅😅
Co říkáte zatím na sezónu?
Mým oblíbencům se dost daří, takže super ❤️
Už se těším na Antholz, protože tam konečně budou Norové 🇧🇻😂
Tak se mějte hezky ❤️❤️❤️