My Prince

8. Quentin

,,Čau," řeknu Émilienovi česky a obejmu ho. Tohle je věc, které rozumí, ale vyslovit to nedokáže prý je to Další písmeno, které vymyslel sám ďábel. Tak to řekl on, ne já.

,,Dost že jsi tady, skoro jsme umrzili," řekne a uděláme nás nový pozdrav, co jsme před chvílí vymysleli.

,,Zas tak dlouho tu nestojíme," ozve se Quentin, který se opírá o zeď.

,,Jé ahoj," řeknu mu, ,,Jsem Eliška Röntgenová, kamarádka tady tvého šíleného spolubydlícího. Upozornění: Mluví za spaní a občas chrápe."

,,Těší mě. Eli, Eli-" začne a trápí se s Š.

,,Š," poradím mu

,,Ko. Já jsem Quentin, ale to asi víš. A díky za upozornění. Jestli bude chrápat, poženu ho koštětem."

,,Ale já přece nechrápu!" Odporuje Émilien.

,,Spíš Tonda je hodný a nestěžuje si," řeknu mu.

,,No to je jedno. Jdeme na sněhuláka!" zavelí a tak se smíchem jdeme na blízkou louku.

,,Je posedlý stavěním sněhuláků," řeknu potichu Quentinovi.

,,No to vidím."

Každý uděláme jednu kouli a začneme toho sněhuláka skládat.

,,Nepotřebujete pomoct?" zeptá se někdo z námi a všichni se naráz otočíme a uvidíme Tarjeie.

,,Jasně Tarjeii, že se ptáš," odpoví Quentin a Tarjei začne dělat našemu sněhulákovi ruce a s Émilienem mu je přiděláme.

Jak se na něj pak tak díváme, Émilien vykřikne:

,,Ještě ho musíme pojmenovat!"

A ano, on je z nás ten starší. Dokonce je o dva roku starší než já. Až na to, že většina lidí si myslí, že já jsem ta starší. Nechápala jsem to, ale jaksi jsem to asi pochopila. Takhle se normální dospělý člověk prostě nechová.

Quentin si sněhuláka zamýšleně prohlíží a pak řekne.

,,Promiň Tarjeii, ale nepřipomíná ti trochu Johannese?" zeptá se Quentin do ticha.

,,A jo! To je hotový brácha," zasměje se Tarjei a tak je to sněhulák Johannes.

Vyfotíme se s ním a tahle fotka putuje na můj instagram a taky na storíčka ostatních.

Johannes se Tarjeii okamžitě ozve a zprávy, co mu píše jsou sice Norsky, ale Tarjei nám je překládá. Píše mu tohle:

Jak jako já?!
Já jsem hezčí než nějaký sněhulák!
A kdo to sakra vymyslel?!
Že to byl Quentin?!
Jenom jeho napadají takové blbě nápady!
Nebo to byl ten druhý francouz?!
Ta holka to určitě nebyla, na to vypadá moc chytře!
A ty jsi jim to schválil zrádče!
To si ještě vyřídíme brácho!
To uvidíš! Se těš.

Pěkně se tam řehtáme, když Émilien zahájí útok na mě a Quentina. No a tak vznikne koulovačky Já a Quentin proti Émilienovi a Tarjeiovi. Celou kolovačku provází smích, hlavně když se s Quentinem srazíme a jsme celí od sněhu a Émilien nás ještě zasypává koulemi, zatímco Tarjei se na dotaz jestli jsme v pořádku a pomůže mi vstát.

,,Já chci taky pomoct!" Řekne Quentin Tarjeii.

,,Jasně Pane Fillone," řekne Tarjei a Émilien to točí. No boží. To je prostě Emil.

---

Ve středu nás čeká můj neoblíbený individuál. Asi umřu, říkám si na startu. První tři střelby zvládnu čistě. V hlavě si říkám: WTF?! To jako co je?! Přijedu na stojku a začnu střílet. Tu pitomou poslední ránu netrfím! Jela jsem na úžasné umístění hned ve svém prvním závodě ve Světovém poháru a co já neudělám! Takovou školáckou chybu!

V posledním kole mám pocit, že mi upadnou nohy a v posledních metrech taky, že to neudýcham. Před očima mám mlhu. Kousnu se a mocnými odpichy dojedu do cíle, kde sletím na zem a snažím se nahnat do plic vzduch. Co nejvíce vzduchu.

Čas nevnímám, ale až se trochu seberu, vstanu a jdu udělat pozávdoní rutinu. Pak mám ale novou "povinnost". Mix zóna. Zastaví mě samozřejmě reprotér naší české televize. Ptá se mě na klasické otázky, jak se mi jelo. Hrozně. A tak dále. Nakonec se zeptá:

,,Jak jste spokojena se svým výsledkem?"

,,Já vlastně ani nevím, kolikátá jsem dojela," odpovím mu.

,,Aktuálně jste třicátá čtvrtá."

,,WOW," jo, to je jediné, co na to řeknu. Skvělá reakce. Toho budou plné zprávy a Instagram.

,,Tak nashledanou, děkuji za rozhovor."

,,Nashle. Pěkný den."

Naštěstí mě nikdo neotravuje. Kdo by taky otravoval člověka se startovním číslem devadesát sedm.

Když vyjdu z mix zóny, uvidím Quentina, který hned když mě uvidí, rozběhne se se mnou.

,,Gratuluji k prvním bodům do světového poháru Eli," řekne.

,,Jo díky."

Obejmeme se.

,,Co tu vlastně děláš?"

,,Já? Já fandím. Teda ani moc ne, ale Émilien si začal nahlas pouštět hudbu, tak jsem radši vypadl."

,,Naprosto tě chápu."

,,No já doufám, že to s ním přežiju."

,,Být tebou, modlila bych se, aby ho dali k někomu jinému. Nebo samotného."

Chvíli si ještě povídáme a pak mě doprovodí na hotel. Celou cestu se smějeme a je to vážně fajn.

Ano já vím, vím žádná akce, ale tahle část bude v dalším vývoji velmi důležitá.
Snad se vám líbila
A moc vám děkuji za přes 500 přečtení a skoro 50 hlasů nebo co to je 😂

A teď moje oblíbená písnička. Ano, vážně jsem to poslouchala deset hodin dokola 😂
Jsem šílenec 😏✌️