My Prince

6. Mozartovy koule

,,Jsem prý jen unavená a přetažená," řeknu trenérovi, když jdu od doktora na svůj pokoj, ,,dneska nemám jet a mám odpočívat, ať můžu jet kdyžtak nějaké závody v Oestersundu."

,,Fajn. No v závodech běháš jak šílenec."

,,Nějaké námitky? Bez překonávání hranic bych se plichtila někde v hlubinách výsledkových listin."

,,Já vím, jenže když máš ty problémy s dýcháním a tak."

,,Já už půjdu. Nashle," tohle nemíním poslouchat. Tuhle přednášku jsem si už vyslechla snad milionkrát.

Jdu na pokoj, odkud Makula zrovna odchází na snídani.

,,Ahoj," pozdravím ji.

,,Čau. Jak je?"

,,Strašně mě bolí hlava. Jdu si lehnout. Dobrou chuť."

,,Díky. Ať je ti líp."

,,Budeme se spolu dívat na posteli na závod, nebo jdeš na stadion?"

,,Já tam asi půjdu. Promiň."

,,Nevadí. Nemusíš se omlouvat. Aspoň tu budu mít klid."

,,Jo tak čau."

,,Ahoj."

Makula odejde a já si sednu na postel. Zapnu telefon a hrají nějakou připitomělou hru.

Ani si nevšimnu, kolik uběhne času, když někdo klepe na dveře.

,,Dále!" zakřičím a rychle hodím nějaký binec pod postel.

,,Čaukyyyy!“ slyším Émiliena, když otevřít dveře. Za ním jsou ještě Fabien, Tarjei a Vetle.

,,Ahoj. Vy jste mě přišli navštívit, jo?"

,,Jasně! Přece tě tu necháme sedět samotnou," řekne Émilien, sedne si na postel a položí vedle mě tři malé balíky Mozartových koulí.

,,Kde jsi to zas sehnal?" zeptám se.

,,Mám své zdroje. Ale vám to říct můžu. Patrick jich má od své babičky takové záslby, že to rozdává. Takže tady máme občerstvení a Vetle má provizorní televizi."

Vetle dá notebook na pidi stoleček a zapne závod.   Verča to rozjede velkém dobře - předává na sedmém místě. Nejvíce nadšení jsme ale z prvního místa Francie, za které jedou Julia a Antonin a nakonec vyhrajou! (to jsme vážně netušili, že si to zopakují na mistrovství světa.) 

Jsme všichni tak strašné nadšení, jako kdybychom vyhráli my.

Po obědě se jede klasická smíšená štafeta, kde se nám trochu změní osazenstvo mého pokoje. Fabien totiž jede a přišel zlatý medailista z dnešního závodu. Všichni to považujeme za úspěchy jako by vyhrál všechny olympijské závody.

Po dvou trestných kolech Markéty to pro naši štafetu vypadá celkem blbě. Francie je devátá se ztrátou už přes minutu. Ale Chloé a Fabien jsou opravdu dobří a Clement taky nejezdí zrovna nejhůř. Taky že to dotáhnou! Je to stříbro a nadšení zavládne znovu. Jen mě trochu mrzí to čtrnácté místo naší štafety. Po pěti trestných kolech se ale nedal čekat žádný žádný výsledek.

Ale to není konec našeho sledovacího kroužku! Ve 14:15 totiž začíná první závod SP. Makula i Fabien k nám přijdou a tak to sledujeme v sedmi.

Fandění obsahuje křičení: ,,Makej! Dělej!" ,,Tref to, tref to!" A od Vetleho: ,,Co to tam ta Hilde provádí?!" Tím narážel na tři trestná kola Fenneové na jejím prvním úseku a tři na jejím druhém úseku.

K večeru nás čeká ještě jedna podívaná a to další závod. Pořád nemůžu uvěřit, že tam za chvíli budu taky. Na první předávce to vypadá pro naše dobře. Jenže Verča Vítková musí na trestné kolo a tak se naše štafeta propadne do hlubin výsledků. Pro Francii už to taky vypadá celkem blbě, navíc, když ještě na dalším úseku museli na kolo. Tak teda fandíme Norům, protože Tarjei a Vetle, že a navíc tam jede Tarjeiův brácha Johannes. Je opravdu strašně pěkně, jak mu drží palce a jak je nadšený, když jejich štafeta vyhraje. My jsme nadšeni z jeho a tak přejdeme fakt, že Francie dojela sedmá a naši až třináctí.

Sladkosti sníme všechny a nezbyde ani nejmenší kousek čokolády.

Pak jdeme na večeři, všichni spolu. Celou dobu se smějeme a mě už je dobře. Hlava mě nebolí, jen jsem trochu unavená. Ale to se vyspím a budu naprosto v pohodě.

,,Zítra ráno se uvidíme!" loučí se s námi Émilien, který se jde asi balit. Co já vím.

,,Je super, že už je ti líp," řekne Tarjei.

,,Jo je to super," řeknu a snažím se nahnat vzduch do plic, i když mám pocit že je to naprosto zbytečné. Po chvíli mě tento pocit naštěstí opustí a jdeme s Maku na nás pokoj.

,,NeMůŽu Se DoČkAt!!!!" křičí čelí dobu, když hází svoje věci do kufru.

,,Já taky ne," řeknu jí na to, ,,jdu do sprchy."

,,Tak fajn. Jdu po tobě."

,,Ok."

Osprchuji se a pak si jdu lehnout a čtu si. Spát jdu ale celkem brzo, abych se dobře vyspala na zítřek, protože BUDU řídit.

Čauky. Snad vám třeba tahle kapitola zlepšila náladu. Mějte se co nejlíp to jde ✊
Co říkáte na Kontiolahti? Já jsem smutná, že tam nebyli bratři Boe, naštěstí můj oblíbený Tarjei už bude v Otepää 😍