Destiny (ShinKami)

>Kaminari<

          Už to jsou čtyři dny co mi sundali ortézu a já už normálně chodím. Co se týče Shinsa, tak si nejsem jistý jak na tom je teď. Každopádně ho už před dvěma dny propustili z nemocnice a je doma s rodiči. Doufám že se nehádají jako posledně. Přemýšlel jsem, že se zeptám pana Aizawi, ale to jsem hned zamítl. Taková blbost.

          Kirishima a Bakugou se určitě dali dohromady. Bylo to na nich vidět a já osobně si jsem dost jistý, protože Kirishima má pokoj přímo nade mnou. Nemyslím si že ve svém vztahu došli až do tohohle bodu, ale určitě se tam muchlujou.

          Každému ze třidy Shinso chyběl. A ani nevím jak, ale všichni spolužáci vědí o tom, že ho chtějí rodiče poslat pryč.

          ,,To přeci nemůžou. A nebo snad jo?" nechápala Mina

          ,,Jsou to jeho rodiče. Takže asi můžou." zamračil se Midoriya.

          ,,A co Shinso? Jak on na to reaguje?" zeptala se Momo.

          ,,Ne moc dobře..." automaticky jsem promluvil, ale hned na to jsem stáhl rty do úzké rovinky. Nechtěl jsem se přidávat do téhle konverzace. Chtěl jsem jen poslouchat.

          ,,Ty něco víš?" Kirishima ke mě přistoupil blíž a sedl si do lavice přede mnou.

          ,,No... Před třemi dny v nemocnici, když se poprvé probral z toho kómatu, byli ho navštívit jeho rodiče a já tam ještě byl. Strašně se kvůli tomu pohádali. Celou tu hádku zarazil až pan Aizawa, který se tam objevil."

          ,,No ty bláho. Hádali se hodně?" Sero přišel blíž.

          ,,Jo..." sklouzl jsem pohledem na zem. O tom, že se Shinso rozbrečel jim nepovím. ,,Hodně na sebe křičeli a Shinsa potom i rozbolela jeho hlava. Musel jsem doběhnout pro sestřičku, aby mu dala ten jeho silný lék na bolest. Dopadlo to tak, že ho šel zkontrolovat jeho doktor a mě poslali domů, protože návštěvní hodiny skončili. Takže nevím, co přesně s ním bylo, ale aspoň že už je doma."

          ,,Sakra... Ten to asi nemá moc jednoduché." ozvala se Uraraka. ,,Jeho rodiče nechtějí aby dělal to co on sám chce? To není moc hezký"

          ,,Jeho rodiče asi nemají hrdiny rádi." zamyslel se Todoroki.

          ,,Tím to není." zamyslel jsem se.

          ,,Kolik toho víš?" zakřenil se Mineta.

          ,,O nic moc víc než vy, ale... Něco jsem zaslechl. Dost mě to vyděsilo."

          ,,O co jde?" přiskočil ke mě Aoyama.

          ,,Slibte mi, že o tom nebudete nikde vyprávět. Přeci jen, je to mezi rodinou Shinso." odmlčel jsem se a všichni mí spolužáci souhlasně přikývli. ,,Zaslechl jsem při odchodu z nemocnice jeho rodiče jak si povídají a mluvili o tom, že chtějí Shinsovi něco říct a že to něco mu pomůže pochopit, proč nechtějí aby z něho byl hrdina. A potom jeho táta řekl..." zarazil jsem se.

          ,,Co řekl?" snažila se ze mě zoufale dostat Hagakure.

          ,,Že už nechce další krev v rodině."

          ,,Tak je to jasný." ozval se Todoroki a všichni jsme se na něj nechápavě podívali. ,,Co? Nechápete? Někdo z Shinsovi rodiny musel tragicky umřít a mělo to určitě něco společného s hrdiny." spadla mi brada.

          ,,To mi připomíná příběh malého Koty Izumi." promluvil Midoriya. ,,Když byl mladší, jeden zloduch Muscular mu zabil oba jeho rodiče. On pak odsuzoval všechny hrdiny za sobecké chování a nesmyslné uvažování, ale už si to nemyslí. Už má hrdiny rád."

          ,,Snad se brzy dozvíme co se stalo v rodině Shinsa." zamyslel se Kirishima.

          ,,Já jen doufám, že se sem zase vrátí. Být hrdinou byl jeho sen." posmutněla Uraraka. Pak už se ozval zvonek na další vyučovací hodinu.

          Dnešek jsem ve škole vnímal jen na půl. I můj výkon byl poloviční. Když už jsem se konečně dostal na intr, šel jsem rovnou do pokoje. Zapadl jsem do postele a zůstal jsem na ní dobrou hodinu. Nemohl jsem přestat myslet na Shinsa a jeho zničený pohled, když mu rodiče řekli, že ho odsud odhlásí. Po pravdě i mě z toho bylo na nic a něco ve mě se zlomilo. Už i mě bylo do breku. ,,Proč mi musí každý házet klacky pod nohy a nevěřit my, že to co chci, myslím vážně. Proč se ke mě musí každý otočit zády?" vybavil jsem si co říkal rodičům. Co to má znamenat?

          Co když se už opravdu neukáže? Co když ho vážně odhlásí a on bude muset změnit školu?

          ,,Kaminari?" za dveřma se ozval Midoriyův hlas.

          ,,Můžeme dál?" tentokrát se ozval Todoroki. Neměl jsem chuť si s někým povídat, ale taky jsem nechtěl být na ty dva hnusný. Tak jsem se zvedl z postele a šel jsem jim otevřít.

          ,,Co se stalo?" podíval se na mě zaskočeně Midoriya. Já jen nechápavě nadzvedl jedno obočí. ,,Vypadáš, že se každou chvíli rozbrečíš."

          ,,Aha... Tak to nevím. Jsem dost unavený. Co se děje?" rychle jsem se pokusil zamluvit tuhle situaci a obrátit téma jinam.

          ,,Chtěli jsme si s tebou promluvit." promluvil Todoroki.

          ,,A o čem?" ustoupil jsem stranou a oba vešli do mého pokoje. Já zavřel dveře a šel si sednout na postel. Vedle mě se posadil Midoriya a na židli proti postele se posadil Todoroki.

          ,,Pamatuješ si, jak jsme se bavili o vztazích na tom tréninkovém zachraňování?" Midoriya se na mě mile usmál a já jen letmo přikývl. ,,No, tak o tom."

          ,,Cože? Chcete si se mnou povídat o vztazích? Já ale nikoho nemám."

          ,,Právě pro to. Izuku ti chce pomoct někoho dohodit. Po pravdě máme i kandidáta." Todoroki se letmo usmál a začal něco hledat na mobilu. Pak ho na mě otočil a na něm byla skupinová fotografie.

          Dole v obrázku vykukovala Mina a vedle ní byla Uraraka. V zadní straně obrázku byl on a nedíval se do objektivu. Před ním byli Midoriya a... Shinso?"

          ,,Cože...?" to bylo jediné, co jsem ze sebe dostal.

          ,,Já i Shoto si myslíme, že by jste se k sobě hodili. Navíc je na tobě poznat, že ho máš hodně rád. Poznal jsem to, když jsi mi po té hrůze pomáhal Shinsa udržet při životě."

          ,,To je blbost... Já a Shinso? Tak to není... On je... Je to jen kamarád."

          ,,Hmmm. Tak to ti nevěříme ani za mák. Líbí se ti. Vždyť teď pomalu ale jistě rudneš a měl jsi uslzené oči, když jsme přišli. Že jsi myslel na to, že už by se Shinso nemusel vrátit?" Midoriya do mě lehce dloubl loktem a usmál se na mě. Mě jen hořeli tváře.

          ,,I kdyby. Není to vzájemné, takže je jen kamarád."

          ,,A to víš jak? Už ses ho ptal?" zeptal se mě Todoroki. Já zavrtěl hlavou. ,,Tak vidíš." dodal.

          ,,Ale co můžu dělat? Jeho rodiče ho určitě odhlásí. A já už ho možná nikdy neuvidím." odmlčel jsem se a jen jsem se šokovaně podíval na kluky. Proboha oni mají pravdu. Líbí se mi. Možná až moc. ,,Co budu dělat? Jestli ho odhlásí, já to nezvládnu."

          ,,Hlavně se uklidni, ano?" Todoroki před sebe natáhl obě ruce a pantomimicky mi naznačil ať zhluboka dýchám.

          ,,Ještě není všem dnům konec. Pan Aizawa prý jde dneska za Shinsem domů a zkusí jeho rodiče přemluvit. Třeba se mu to podaří." usmál se na mě Midoriya a já se v duši modlil ať to tak je. Pane profesore, modlím se aby se to povedlo.