Viktoria

Vzpomínka z dětství

Malé, bosé nožky střídaly jedna za druhou, div se vzájemně stíhaly. Byly unavené a od lesní půdy se pomalu tvořily bolavé šrámy. Nebyl ale čas pozastavovat se nad pichlavou bolestí chodidýlek.

Za potrhanou sukničkou malé, osmileté Victorie se z dáli ozývala panika a křik. Nemohla zastavit a strach o svůj holý, velmi krátký život ji hnal kupředu.

Oheň za jejími zády však osvětloval jen část lesa, kterým prchala. Čím hlouběji běžela les byl chladnější a temnější. Bohužel, pro tehdy malou Viktorii, to znamenalo bolestivý pád. Malá holčička zakopla o kořen stromu a pomalu ji vyčerpáním pohlcovala tma, dokud nepřišla o vědomí.

O 11 let později...

Mladá dívka, co ještě stále ležela v posteli pomalu rozevřela své zářivě modré oči. Teď byly plné strachu a lítosti. Každý rok před jejími narozeninami se jí zdál ten samí sen. Sen, co jí připomínal strašlivou událost, na kterou se snažila dlouhá léta zapomenout.

Bylo ještě před svítáním, ale mladé Victorii bylo jasné, že už se jí usnout nepodaří. Líně se protáhla v posteli a pomalu vystrčila malé palečky od nohou zpod deky. Hned se lehce zamračila. S příchodem podzimu začínala být zima, která se vkrádala lidem do obydlí.

Pomalu vstala z postele a roztáhla závěs u menšího okénka, aby sledovala východ slunce. Červené a oranžové barvy se jí ihned začali odrážet od porcelánové pleti a ladit s dlouhými vlnitými vlasy. Tehdy vypadala jako živá panenka. Na tváři jí hrál jemný úsměv a očka oplácela slunci krásu a nadšení do nového dne.