Popatři, tam v houští pod skalou!
Pranic tě tam nezaujalo?
Cožpak tě nelapil ten čpavý dech,
prohnilých ostatků poslední vzdech,
smrdutý nářek zkroucených údů –
vlní se, škvíří! Propadáš bludům?
Že by snad tíha té příčiny nejasné,
že by snad povzdech, než světélko pohasne,
že by tam v houští pulzoval duch
mokvavých ostatků – chorobný ruch! –,
že by snad záchvěv poslední vzdoru?
Nikoliv, popatři, pohleď tam dolů!
Sají a lízají prohnaně, lačně,
moku a likvoru holdují v mračně,
připijí na počest vítané smrti,
nestoudně pod skalou vrtí se, vrtí!
ČTEŠ
Lesní básně
PoetryPři toulkách lesem skládal jsem Lesní básně. Naleznete v nich osobní zpověď, prostou fascinaci, humorné anekdoty a především opojnou vůni houští a strání, kam se uchylují jen ti, kteří zde dokáží nalézt potěšení ze samoty a zvrhlou lásku k nevšedním...
