Vyloup se stín z útrob šedivých baráků,
přičichne k ozonu při brzkém soumraku,
shrbený dumá, má tělo jak balvan,
přec překoná vlhkost a jílový závan,
když škrabe se urputně vzhůru do strání
a samomluv hlesy mu chrčí kol skrání,
tepe mu v hlavě, hrouží se do mdlob,
když tu náhle na cestě o štěstí zakop!
Vilně tu pózuje ušatá slečna,
jak kdyby ždímal ji, stočená vláčná,
lesklá srst splavená deštěm dlí v bahně,
těla larv cestují pod škárou ladně,
vlní se v očnicích, mlsně se sytí,
žírnou svou mocí chtě v jednotu slíti
s půdou tu hmotu, co dme se tak krásně,
že stínu na rtech se zpěnily básně.
S tvořivou silou teď krouží kol těla,
takovou šelmu jest Zem neviděla!
Tančí jak pominut, kořistí nadšen,
v extázi klna a v očích plamen,
vybalí igelit, rozevře kudlu,
proniká hnilobou k larvímu zřídlu.
Nad hlavou blesky už mlátí do sosen,
když odhalí bělou leb, kapkami zrosen,
ztvrdlou tkáň strhává rukama, nožem,
červi pryč prchají mechovým ložem!
Nechce to povolit, snaha je k zlosti,
však není tu samoten, dí cos lesní hosti!
Zdvihá tvář zlitou a pořádně zpocenou,
v prstech si pohrává s kudlou a zdechlinou,
s úsměškem vinšuje příchozím lidem,
co ztuhle loučí se s duševním klidem...
ČTEŠ
Lesní básně
PoetryPři toulkách lesem skládal jsem Lesní básně. Naleznete v nich osobní zpověď, prostou fascinaci, humorné anekdoty a především opojnou vůni houští a strání, kam se uchylují jen ti, kteří zde dokáží nalézt potěšení ze samoty a zvrhlou lásku k nevšedním...
