Ó, Hnilobo,
Ty mocná tvořitelko,
hlíny živitelko,
slyš mou prosbu velkou!
Ó, Hnilobo,
Ty žroutko krav a žroutko lidí,
Tebe těla navždy sytí.
Svol mou múzou býti!
Ty, světice i znesvětice,
prostopášná poběhlice,
zahryzlice, rozplizlice;
prosíce a žadoníce
orodujem: dej nám více
shnilé píce v naší sýpce!
Ó, Hnilobo,
Ty mocná vílo,
masa kilo –
bláto zbylo!
Ó, Hnilobo,
Já klaním se Tvé kráse,
nech mou milou časem
uhnít trochu v pase.
Tak žádám bez prodlení
na shniloslužbě ranní:
vyslyš mne, má paní,
neb bez Hniloby není
v těle mrtvém tření
vhodné pro páření!
Ó, Hnilobo,
Ty božský plode,
prostupuj mi chámovodem,
jsem-li toho hoden!
Ó, Hnilobo,
Ty sémě zmaru,
nech mne přihnít k stáru
na pohřební káru!
Ty, má věčná, ať Tě cítím,
nechej také uhnít kvítí
na pomnících prostých lidí,
kteří se Tě mrzce štítí;
nedovol jim zapomníti
svaté: "Hnití, základ bytí"!
ČTEŠ
Lesní básně
PoetryPři toulkách lesem skládal jsem Lesní básně. Naleznete v nich osobní zpověď, prostou fascinaci, humorné anekdoty a především opojnou vůni houští a strání, kam se uchylují jen ti, kteří zde dokáží nalézt potěšení ze samoty a zvrhlou lásku k nevšedním...
