Tři skupiny

1. KAPITOLA

Na školním parkovišti jsem vystoupila ze svého černého chevroletu camaro z roku 2013. No co. Jsem trochu z bohatší rodiny, ale na tohle autíčko jsem si sama vydělala, takže to nikdo nemůže házet na konto mých rodičů.

Vstoupila jsem do budovy školy, což pro mé uši nebylo příliš příjemné. Všude křik, povyk, výskot, dupání, bouchání dveří, hudební nástroje a smích. Vše smíchané dohromady nedávalo žádný smysluplný zvuk.
Školu mám celkem ráda, ale tohle nesnáším. Kdyby bylo na mě, tak se tu ani nepípne. Hlavně, když cítíte hlavu ještě ze sobotní party.

Procházela jsem hlučnou chodbou k mé skříňce, ve které jsem si vzala učebnice fyziky na první hodinu s paní učitelkou Jalle. Chtěla jsem pokračovat dál, ale zaslechla jsem pláč z dívčích záchodů. Opatrně jsem vešla na toalety, pohledem jsem bloudila po malé, světlé místnosti. V rohu pod umyvadly jsem zahlédla hnědovlasou dívku z druhého ročníku. Už jsem s ní párkrát mluvila a musím říct, že je fajn. Je chytrá, talentovaná, bystrá a hodná dívka a nejspíš proto se stala posměchem ostatních.

Učebnice měla rozházené kolem sebe a tričko měla mokré, nejspíš od nějaké vody, limonády nebo bůh ví čeho a především slz. Přišla jsem k ní a začala jsem ji sbírat věci ze země. Když si mě všimla trhla sebou. Asi se lekla. Asi? Určitě!

"Ššs.. to je dobrý. Já ti nic neudělám, jo? Pojď, pomůžu ti a ty mi řekneš, kdo ti to udělal." Podívala jsem se do jejích ubrečených očí. Pohled jsem musela rychle sklopit, jinak bych se taky asi rozbrečela. Moc dobře vím, jaké to je.
Posbírala jsem věci a vložila je do batohu dívky.

"Máš tričko na převlečení?" Potichu jsem se jí zeptala a ukázala na mokré, tmavě modré triko. Jen zakroutila hlavou na zápor.

"Dobře." Řekla jsem si spíš pro sebe. " Já mám ve skříňce trička na víc, tak ti jedno přinesu. A ty se zatím umyj a uprav." Usmála jsem se na ní a postavila se na nohy.

Odešla jsem ke své druhé skříňce, kde jsem měla oblečení, pro nouzový stav. Jo mám dvě skříně. V jedné mám svoje věci a v té druhé věci pro lidi, kterým se stane něco podobného nebo se jen polejí. Vzala jsem tmavě modré triko s dlouhým rukávem. Chtěla jsem, aby se jí to hodilo k jejím kalhotám a celkově ke krásné slečně. Opravdu nechápu, jak někdo může ubližovat, tak nádherné, a tak talentované holce.

Na chodbě už bylo prázdno. Zvonilo asi před třemi minutami, takže všichni studenti byli ve svých třídách.
Zalezla jsem k dívce na záchodcích a podala ji triko.

"Děkuji" Smutně se na mě usmála, ale přece jenom. Oplatila jsem jí ho. Zavřela se v kabince, aby se mohla převléct, já si mezitím vytáhla mobil a napsala Victorovi, ať mě omluví na chvíli z hodiny.

"Máš u sebe nějaké líčidla?" Zeptala jsem se jí, zatímco se oblékala.

"Ne, mám je doma." Odpověděla tichým hlasem. Kývla jsem, i když to nemohla vidět.

"Já tady něco mám, tak tě upravíme a půjdeme na hodinu." Z tašky jsem si vytáhla líčidla a dala si je na umyvadlo. Vylezla z kabinky a postavila se přede mě, sklopila pohled na svoje boty.

"Proč? Proč tohle děláš? Proč mi pomáháš?" Zeptala se udiveně, ale pohled nechala sklopený.

"J-já, já vím, jaké to je. Jaké je být terčem posměchu a šikany. Prošla jsem si tím. Celou základku a poté i prvák a druhák. Až letos to přestalo." Svěřila jsem se jí. Pod její bradu jsem dala ukazováček a opatrně zvedla její hlavu. "Nestyď se za sebe. Jestli chceš, pomůžu ti. Jen mi řekni, kdo to udělal, kdo to dělá, tobě."