Tři skupiny

2. KAPITOLA

"Diano, vstávej!" Slyšela jsem jemný hlásek u mé postele. "Rodiče říkali, že mě máš zavíst do školy." Jen jsem se zavrtěla a pomalu zvedla hlavu. Podívala jsem se na viníka mého probuzení a usmála se. Allison. Moje malá sestřička.

"Dobře. Už jsi oblečená?" Zeptala jsem se ranním chrapťákem. Zakývala hlavou na souhlas. "A seš nasnídaná?"

"Ne ještě ne. Já vím, že ti to v koupelně dlouho trvá, tak jsem tě šla nejdřív vzbudit a pak se půjdu najíst. A mám se tě zeptat, co si dáš. " Pořad mě udivuje, jak tahle malá holčička, je chytrá. Někdy se chová vyspěleji než já. A to je o deset let mladší!

"Něco mi vyber. Tak a teď utíkej. Já se půjdu připravit, potom přijdu za tebou a pojedeme do školy."
Zvedla jsem se z postele a pohladila jí po vláskách. Přivřela oči. Jo, vím, co má ráda. Je stejná jako jsem byla já. Jen je chytřejší, než jsem byla...
Odcupitala zpátky, nejspíš do kuchyně a já šla do své šatny si vybrat něco na sebe. Nakonec jsem zvolila bílé šaty, černobílé Convers a černou, koženou bundu. Vlasy jsem si nechala rozluštěné. Make-up jsem si dala jemný. Přeci jen jsem trochu tmavší, takže o tohle se starat nemusím. Nikdy jsem nebyla taková ta barbína s tunou make-upu na obličeji, deseti centimetrové jehly a podobně. Sice mám bohatou rodinu, ale opravdu se tak nechovám. A ani nechci.

Předtím, než jsem se upravila, jsem si šla dát ještě horkou sprchu. Ach, já miluji, jak se od mého těla odráží teplé kapky vody.

Přišla jsem do kuchyně. U plotny stála naše služebná Mia. Je ve věku mých rodičů, takže okolo čtyřiceti pěti let. Má dceru a syna, stejného věku jako jsem já. Někdy se s nimi potkám nebo občas přijdou navštívit svou mamku k nám. Jsou fajn. I když neměli moc dobré dětství, energie a radost z nich vyzařuje na metry daleko.

"Co si dáte, Diano." Usmála se na mě Mia, když si všimla, že jsem přišla ke kuchyňské lince.

"Kolikrát vám mám říkat, abyste mi tykala? A snídani mi měla vybrat Allie."

"Promiňte, ale jsem zvyklá, že svým zaměstnancům mám vykat. A Allison vám vybrala míchaná vajíčka." Mykla rameny a usmála se.

"Ale já váš zaměstnanec nejsem, takže jsem jen Diana. A vy ste jedla?"

"Dobře. " Mírně se usmála. "Tak v tom případě jsem také jen Mia. A najím se, až budu mít hotovou práci."

"No tak to ne. Moc dobře víš, že nerada jím sama, takže si sedni a já tě obsloužím. A nechci slyšet ne. Já mám taky ruce." Ukázala jsem na židli u stolu.
Zasmála se a kývla na souhlas. Připravila jsem snídaní a sedla si k ní.
"Kde je Allie?" Zeptala jsem se po chvíli ticha.

"Kouká na pohádku, ale už bude muset jet. Za dvacet minut začíná škola." Informovala mě. Po očku jsem střelila po hodinách na zdi a trochu se zděsila. Nádobí jsem odnesla do dřezu a šla se podívat po Allison.
Opravdu seděla na gauči a dívala se na animované pohádky, cpala se nakrájeným melounem a nějakým dalším ovocem.

"All, pojď. Musíme do školy." Promluvila jsem potichu za jejím uchem. Škubal sebou.

"Di, lekla jsem se." Vydechla s vyděšeným obličejem.

Zasmála jsem se. "Já vím, byl to účel." Sestřička se na mě škaredě zašklebila.

"Holky, honem! Už opravdu musíte, nestihnete školu." Slyšely jsme křičet Miu z kuchyně.

"Jo, už jdeme." Křikla jsem na zpět, společně a Allie.

Vzala jsem si jí do náruče a běžela jsem k autu, po cestě jsme si vzaly v kuchyni tašky a svačinu.