𝖙𝖎𝖑𝖎 𝖙𝖎𝖑𝖎 𝖇𝖔𝖒

(5 𝐩𝐨𝐬𝐥𝐞𝐝𝐧𝐢́ 𝐜̌𝐚́𝐬𝐭) 𝐜𝐨 𝐬𝐞 𝐨𝐝𝐞𝐡𝐫𝐚́𝐯𝐚𝐥𝐨 𝐭𝐮 𝐧𝐨𝐜

Otec mi tvrdil že když se s matkou k ránu vrátili domů, spatřili ne jen babičku Janu spící v dřevěné houpací židli a mě malého chlapce jak se snažím zatopit v kamnech zabalený v pletené dece. Ale také něco strašného na zadní verandě. Byl tam ten pes... Babiččin pes.. Ležící před dveřmi rozřezaný, potrhaný všude byli chomáče chlupů slepené krví.. Vzpomínal otec, vnitřnosti vyhřezlé. Rodiče se vyděsili a když se dozvěděli že to měla na svědomí sama babička Jana. Okamžitě se sbalili, naložili mě do auta a odjeli co nejrychleji pryč. Hodně se s ní prý pře odjezdem pohádali ona se obhajovala tím že se jednalo o oběť která měla zanechat nějaké zlo z lesů.. Mě měla ochránit neboť první noc přijde druhou noc bere nebo tak nějak, mluvila i o nějakém zaříkání. Otec si to už moc dobře nepamatoval, oba rodiče ji měli od té doby za blázna a proto ji nechtěli nadále vídat a proto se navzájem s babičkou odloučili, Ale nyní již víme že ona blázen nebyla... Ne to opravdu nebyla... Po jejím pohřbu mi to nedalo a ponořil jsem se do knih a hledal vše možné informace
a o zvycích a pověrách míst kde babička žila celý svůj život a nedávno jsem našel pravdu. Pravdu zahalenou v příběhu prý smyšleném v legendě v níž věří už jen blázni, ani já tehdy nevěřil ale teď už ano. K uzavírání oken a k jejich neustálém kontrolováním zda západky nepovoleny, to mumlání.. Ta ukolébavka, to bylo zaříkávání, to bylo varování a tím se mě snažila chránit. Věděla že to zlo z lesů si tehdy přišlo pro mě, ne pro psa.. ta příšera existuje.. Vím to neboť jsem to spatřil minulou noc. První noc přijde druhou noc bere... Po tolika letech si mě to našlo a je to tu.. číhá v pod okny mého domu první noc přijde druhou noc bere, a já nepamatuji to zaříkávadlo které by mě ochránilo a nemám oběť kterou bych mohl nahradit za můj život. Noc se blíží devátá hodina odbyla a já neznám to zaříkávadlo...

(Tili tili bom)