change....wrong

.

Jen co jsem promluvil vypadal princ i když měl stále svou masku ale vypadal jinak
Nebo spíš už mě nepropaloval pohledem takže to byl úplně jiný pohled na něj
Na to že je to takovej prcek působí docela nebezpečně
Koukal jsem se jak ostatní bojují, jak do sebe mlátí, jak se snaží ze všech sil aby porazili toho co stojí naproti nim
Nesnáším prince za jeho chování
Možná to bude jednou dobrý král protože umí přemýšlet chytře, ale je příšerný jako člověk, je bezcitný jako nikdo jiný
"Erene, Jeane, teď je řada na vás"
Ohlásil kapitán a jak já tak Jean jsme se postavili

Nevnímal jsem, ano, byl jsem zamýšlený do vlastních myšlenek a na ostatní koukal jen z lehká protože co ty předvedli, no nic moc
Bloudil jsem ve vlastních myšlenkách dokud jsem před sebou neviděl ty dva
Toho titána
A toho Jeana
Zajímavý že jeho jméno si pamatuju ale toho druhého spratka ne
Více jsem se tedy zaměřil na jejich souboj a když vyhlásili začátek upřel jsem své oči na něj
Na titána
Jen ze začátku jsem viděl že je to opravdu nespravedlivé protože ten Jean byl opravdu o hodně větší
Určitě byl silnější, to bylo vidět jen z dohledu
Ten spratek byl však rychlejší, hbitější, řekl bych i chytřejší protože on ho nechtěl porazit silou, ale rozumem
Nadbíhal si k němu aby ho nepostřehl
Každou ránu měl vymerenou tak aby přesně věděl kam dopadne
Byl opatrný a jeho styl boje byl nejlepší ze všech
I když to nerad přiznávám
Zavrčel jsem si a koukal se jak se Jean snesl k zemi
Tu pýchu v jeho očích, tu odhodlanost která byla vykonána a tu radost kterou jsem viděl když na mě zaměřil jeho oči, bylo to něco neuvěřitelného
"Dobrá práce, Eren je vítěz, další"
Ohlásil spokojený kapitán vedle mě
Takže Eren...
Věděl jsem že je nejlepší ale nechci ho mít jako stráž
Byla by to potupa
Navíc, bože já nevím bylo by to divný
Nesnáším ho, a podle mě on mě taky, soudím podle jeho názoru na mě, podle protáčení oči a jeho chování vůči mě
Najednou jsem však za sebou zaregistroval pohyb, někdo mi něco vytáhl z kapsy
Hned jsem se otočil a dotyčnou osobu chytl za ruku
Chtěla zmizet ale vykroutit se jí nepovede
Zlodějka..
"Hej, co si myslíš že děláš?" Zvedl jsem se
Vykřikl jsem a všiml si že se pode mnou krčí malá holčička
Co?
"Já, já omlouvám se pane"
Sklonila hlavu a já se koukl co mi vzala
Koukl jsem ji do ruky a tam viděl pár mincí
V tu chvíli mi potemněly oči
"Co si to dovoluješ?"
Zahřměl jsem a postavil se, pustil jsem jí ruku a ji se ujmuli stráže co byli vedle mě
"O..omlouvám se, ale já, potřebují peníze, můj mladší bratr, potřebuju mu dát najíst a nemám z čeho pane"
Zakoktala a zahanbena se ode mě odklonila
"Dobrá, jako trest ti stráž odsekne konec malíčku a to jsem ještě hodný, vše vrátíš, snad tě trest naučí že krást nebudeš, dobře víš proč jsem tak usoudil"
Povystrcil jsem hlavu ale to už se ozval hlas

"Dost"
Zařval jsem přes celý prostor a už si to pochodoval k nim
Však je to sakra malé dítě!
Se sebevědomým pohledem, nebo aspoň sem se snažil
Jsem si to napochodoval k nim a klekl si před malou holčičku
"Jak se jmenuješ?"
Zeptal jsem se v klidu a pohladil ji po vlaskach
Byla krásná a rostomilá
Krádeže se mi na ní nehodí
"Říkají mi Miko"
Septla za holčička a malinko se na mě usmála
"Miko, kolik si princi vzala?"
Zeptal jsem se opatrně a ona se koukla do své dlaně
"Omlouvám se"
Podala mi ty drobný co měla a zakrila si obličej rukama
"Když já nevím co dělat, bratříček mi hlady pláče už druhou noc"
Vzlikla
"Všechno proplatim"
Řekl jsem a princi vrátil jeho peníze
"Je to zlodějka"
Vyplivl to na me a odfrkl si
"Je to malé dítě! Sakra vy nevíte jaké to je přežívat je na krádežích
Nevíte jaké to je usínat s hladovým žaludkem
Nevíte jaké to je se těšit na spánek a přát si aby se vám zdálo o jakémkoliv jídlu
Nevíte jak se žije život za hradbami, máme svůj přepychový život kdy vše dostanete
Tahle dívka si o vaší snídani může tak maximálně nechat zdát a nad vašima obedama tak maximálně slintat
A na večeře, princi oni jsou rádi že seženou krajíc chleba"
Vyndal jsem si svůj měšec s penězi a zase si klekl k malé holčičce
"Erene, ty sám máš málo"
Slyšel jsem za mnou hlas kapitána, byl jediný kdo se o mě bál
"A nechám místo mě hladovět malé bezbranné dítě? Nekradla pro sebe uvědomujete si to? Není tak sobecká jako kdokoliv z vás, radši budu o hladu já než abych usínal s pocitem že jsem ji nedal to co potřebuje daleko více než já
Jsem voják, zvládnu to, tak jako vždy"
Řekl jsem rázně a podal holčičce můj měšec
Byla to má výplata za minulý měsíc
"Nakrm sebe i svého bratra a dobře s penězmi nalož, je mi líto jak žijete ale více vám nepomůžu
Buď odpovědná za tebe a tvého bratra, opatruj se Miko"
Usmál jsem se na ni a ona na mě koukala s otevřenou pusou
Hned na to se ale usmála a objala mě
Chvíli jsem jen nevěřícně ztuhl ale nakonec jsem ji obmotali ruce kolem jejího hubeného tělíčka
"Jste jiný než ostatní pane, máte dobré srdce, vrátí se vám to"
Usměje se na mě tím nejrostomilejsim úsměvem jaký mi mohla dát a odběhne zase někam pryc
Zvednu se a otočím na prince který na mě nevěřícně hledí
Tak, a přesně takhle jsem se dostal do této situace
Kdy stojíme tváří v tvář a jeho vždy nic neříkající výraz je překvapený, kvůli malé holčičce které chtěl useknout prst protože kradla  aby nakrmila svého bratra,
Teď sám nevím co dělat ale jedno vím...
Že nedělám chybu