change....wrong

.

Tak teď jsem byl zmatený ještě víc než předtím a to jsem si myslel že už snad ani nejde
Za co se sakra omlouvá?
Však mi nic neudělal ne?
Neměl by mi spíše poděkovat?
"Za co se omlouvate?"
A ano, zase jsem přišel na vykání
Ani nevím proč

"Ptáš se za co?...Erene...já..já...promiň mi to..to všechno, to jak jsem se choval? Proč jsi mě zachránil? Proč si se vlastně stalo mým vojákem, mým strážným?"
I když nevím a možná se trochu bojim co odpoví
"Neměl jsem moc na výběr"
Pokrčil rameny jakoby nic
Prom me to tak hrozně bolelo
"Promiň, vím že tady nechceš být, ty dny co se mnou skoro nemluvíš a to vykání je toho důkazem, omlouvám se že jsi se mnou ztrácel čas ale, no, pro mě to mrhání s tebou nebylo, můžeš jít"
Odtáhl jsem se od tebe a koukal se do strany

Co to řekl?
On chce abych odešel?
Proč?
Udělal jsem něco špatně?
On...bože on to nepochopil
On si myslí že tu nechci být
To je idiot!
"Tak běž"
Odfrkl si naštvaně a já zpanikařil
"Princi, n-ne, nevyhanejte mě"

Koukal jsem se na něj jako na debila, co tím chce říct
"Prosím, nevyhanejte mě, vždyť já..já bože vždyť já vás miluju!"

Co sem to právě řekl?!
Vždyť já ho nenáviděl!
Proč to říkám v minulým čase!
Pořád ho nenávidím!
Lež
A on mě!
Lež
Stejně by nám to neklapalo
Lež
Sakra co po mě chceš?
Přiznej to!
A v tu mi to došlo
Nemůžu se bránit tomu co k němu cítím
Koukl jsem se na vykuleneho Leviho a trochu se pousmál
Nemůžu si to furt zapírat
Ne sám sobě

"N-nemuzes mě m-mil-lovat
Mě nemiluje nikdo"
Vykoktal jsem a sklonil hlavu
Je to pravda nikdy mě nikdo nemiloval

"Může, může pro boha"
Prtocil jsem oči a udělal krok k němu aby jsme si byli blíž
Byli jsme hrudníky k sobě
Nic by se mezi nás nevešlo
Naše nosy se málem dotýkali a já měl tak tu možnost pohlédl zplna do jeho ocelových oči
"Proč se pořád tak nenávidíš Levi, proč si myslíš že jsi monstrum, proč si myslíš že ti teď lžu, když ti říkám že tě miluju"

Touhle otázkou mě zaskočil
Srdce mi bilo dvakrát tak rychle než by mělo a mě tahle otázka donutila se zamyslet
"Nikdy mě nikdo nemiloval, nikdy jsem nikoho nemiloval, nebyl jediný člověk kdo by mě za ty roky přijmul"
Pokrčil jsem rameny a udělal krok v zad, on se však nenechal odradit, byl si jistý svými slovy

"Už mě štveš Levi, upřímně mě sere tvůj přístup ke mě
Miluju tě kurwa chápeš to?!"
Řekl jsem už zoufale a přitiskl se mu na rty
Na ty sladké polštářky které mě už delší dobu lákaly
Byli sladké ale zároveň hořké
Taky co čekat je to mrzout
Ale mrzout kterého miluju
Snažil jsem se dát do polibku všechny ty emoce co ve me hráli
Nejvíce však vítězila nad ostatníma jen jedna
Strach
A pak druhá
Láska
A ten zbytek jako nejistota a tak
To už byl jen detail
Pomalu jsem se odtáhl od Leviho, uprime jsem trochu nepřemýšlel nad jeho reakci
Co ted bude asi dělat...?

Pomalu se ode mě odtáhl a já pořád šokované koukal do jeho smaragdů
A teď...jsem to v nich viděl
Tu lásku ale zároveň strach
Vybavili se mi ty chvíle kdy jsme se spolu smáli, kdy jsme se jak děti poprskali moukou
Kdy jsem ho nesl v náručí se strachem co se bude dít
Jeho úsměv
Věděl jsem že to co teď udělám je správné
Nebo alespoň jsem v to doufal
Proto jsem se jen usmál a přitáhl si ho k sobě tentokrát já
Emoce šli cítit i z mojí strany
Nikdy jsem však nečekal že je budu projevovat
A ani ve snu by mě nenapadlo že zrovna jemu
Užíval jsem si jeho rty
Ale odtáhnout jsem se po chvíli musel
Ještě jsem mu neřekl to co jsem chtěl
Když jsem se tedy po chvíli odtáhl a po našem polibku nás spojoval jen proužek našich slin musel jsem se usmát
S kýmkoliv jiným by mi to přišlo na nejvýš nechutné ale s ním
Je to krásné
"Pak jsme na tom stejně spratku, protože já tebe taky"

Jen co to dořekl jsem asi zapomel jak se dýchá
Levi...on...ten kluk s ledovým srdcem
Tu teď stojí na těsno u mě a říká mi..že mě miluje
Pohladil jsem ho po tváři
Znovu mu dal polibek i když už jen malý ale přece jen

"Půjdeme dál, už někdy zítra by jsme měli dorazit k PPP, pak se uvidí co dál"
Na to mi jen kývl a tak jsem s krásným pocitem v hrudi se vydal na cestu, po boku s klukem který mi rozehřál srdce
Po chvilce co jsme však v tichosti šli už se začalo stmívat a Eren sebou začal tak nervózně ošívat až jsem musel zastavit
"Erene co se děje?"
Zeptal jsem se nechápavě a on sklopil hlavu
"Víš od té doby co, co mi zemřela matka, nemusím tmu, jenže vždycky když jsme někde šli bylo světlo ať od ohně nebo tak jenže teď..jsme hluboko v lese a zachvili nebude vidět na krok"
Řekl stydlivě
Jako by se za sebe styděl
Tss
Nemá za co
"To je v pořádku, jsem tu s tebou"
Políbil jsem ho na čelo, propletl si s ním ruce a utápěl se v jeho vděčnější úsměvu
Pomalu jsme se zase rozešli dál a já tak začal hledat místo kde bychom mohli přespat