mé nesmyslné a nemožné psaní

Listopadové objetí

Odtéká slza svíce,
bliká na nahá těla.
Je toho více,
co lásko bys ještě chtěla.

Jak rebel za oknem,
listopad život barví.
V náruči spolu nezmoknem,
v léčivé vůni malvy.

Svým světem horkých těl,
světem duší bez hranic.
Doteky rty ochutnat jsem směl,
stranou od chladných plískanic.

Rád mlhou bloumám v mysli,
však světlo stále vidím.
Snad Amor se zas nerozmyslí,
když sdrce si tak řídím.

Živ jsem z těchto chvil,
posílen závany našeho objetí.
V tobě jsem našel cíl,
místa pro další století.