cinnamon scent // harry potter fanfic

breath

Přede mnou byla postava. Byla jsem to já, akorát s jedním rozdílem - místo červené kravaty se mi na krku pyšnila jedovatě zelená se stříbrnými pruhy a kovový znak hada stejných barev na hábitu. Ve třídě už jsem byla jen já, Cho, Hermiona, Oliver, Harry a profesor Lupin. Přišla blíž, usmála se na mě toxickým úsměvem a přejela prsty po svém znaku zmijozelské koleje. Nikdo si nevšiml rozdílu, jen sledovali, co se děje, tedy až na profesora, ten si jedovaté kravaty všiml také, po tomto uvědomění jsem se rychle vzpamatovala a pronesla: ,,Ridikulus!" místo kravaty se mé dvojnici objevil u krku had, začal utahovat a má dvojnice se začala škrtit. V tu chvíli jsem okolo svého krku ucítila tlak, upustila jsem hůlku a dopadla na kolena. Nemohla jsem dýchat, ten had škrtil i mě. Lapala jsem po dechu a snažila se dostat z mého krku překážku co brzdila mé dýchání, jenže jsem nic nenahmatala. Nic jsem na krku neměla, ale přesto jsem cítila, jak mi studená, šupinatá věc svírá hrtan. Slyšela jsem křičet Olivera ,,Pomozte ji!", také Rona ,,Co se děje?" a Cho ,,Kat!" a poté profesora ,,Monopreundis!" bolest utichla a já se po 3 minutách konečně nadechla. ,,Jsi v pořádku?" ptal se profesor. Ohlédla jsem se na místo, kde byla ještě před chvílí moje dvojnice. ,,Nic mi není." držela jsem si krk. ,,Co to bylo pane profesore?" zeptala se Hermiona. ,,Nic vážného." usmál se. ,,Někdo se tu moc nesoustředil a kletba Ridikulus se neprojevila tak, jak by měla. To se děje často." usmál se na mě. ,,Tím často myslíte, že se u této kletby jen tak normálně dusí studenti?" řekl naštvaně Oliver. ,,V klidu pane Woode. Děje se to." podíval se na Olivera a Oliver se rozpačitě podíval na mě. ,,Pojďte pomůžu vám nahoru." nabídl mi pomoc profesor a já ji přijala. ,,Mohl bych s vámi mít pár slov, slečno Ardenová?" zeptal se mě profesor Lupin. ,,Jistě." kývla jsem a Lupin dal povel ostatním aby odešli. ,,Jak se opravdu cítíte?" soucitně se zeptal. ,,Nikdy mi nebylo lépe." odpověděla jsem. ,,Víte, tady nemusíte předstírat, jako to děláte před svými kamarády." podíval se na mě. ,,Nic mě netrápí, vážně." usmála jsem se. ,,Proto si půjčujete učebnice obranných kouzel pro šestý ročník?" pobaveně nadzvedl obočí. ,,Pokud vás něco trápí, přijďte za mnou." usmál se. Kývla jsem. ,,Děkuji." rozloučila jsem se a odešla. Otevřela jsem dveře z učebny a na druhé straně chodby stál Oliver. ,,Nemusel si čekat." ,,Neříkej mi furt co musím a co nemusím." řekl zatím co ke mně šel a obejmul mě. ,,To nebylo moc zodpovědné učit nás, když to má takové následky." naštvaně se podíval směrem k učebně. ,,Nikdy to nemá takové následky." řekla jsem. ,,Cože?" zmateně se na mě podíval. ,,Někdo to začaroval a Lupin to moc dobře ví, jen nás nechtěl strašit." řekla jsem. ,,Napadá mě jeden člověk, co to mohl udělat." zamračil se. ,,Blaise tam ale nebyl." zamyslela jsem se. ,,No právě. Už dlouho nikde nebyl, nemyslíš?" zkřížil ruce na hrudi. Zmateně jsem se na něj koukla. ,,Ale no tak, vím jak pořád koukáš k zmijozelskýmu stolu." triumfálně řekl a já si promnula perličku na svém řetízku. ,,No nic, mám teď bylinkářství." usmál se. ,,Jasný, já transfiguraci. Tak zatím." rozloučili jsme se.

         Na oběd se mi vůbec nechtělo, popravdě jsem ho chtěla háknout, ale po cestě na kolej jsem potkala Percyho, který zamítl můj plán a po cestě do velké síně mi dal přednášku od důležitosti pravidelné stravy. Samozřejmě začal slovy: ,,Já jsem školní prefekt..." Sedla jsem si vedle Olivera a ten se zářivě usmál. Já mu úsměv oplatila, ale při pohledu na šibalské úsměvy dvojčat mi můj úsměv rychle zmizel. ,,Slyšeli jsme co se stalo." řekl Fred. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se hned následovně Geaorge. ,,Jo jasný, nic to nebylo." Najedla jsem se a když jsem odcházela z velké síně zastavili mě na chodbě dvojčata. ,,Jsi hrozná lhářka." řekl George a Fred hned vzápětí dodal: ,,I Wood, nemyslete si, že vaší prohlídce po hradu věříme." mrkli. ,,Hej, to byla pravda." odsekla jsem naštvaně. ,,Možná," řekl George ,,Ale s malou přestávkou v komnatě nejvyšší potřeby." ušklíbl se Fred. ,,Jste nechutný." zašklebila jsem se a chtěla odejít. ,,Hele, kdyby cokoli, nám můžeš říkat pravdu," ,,Jsme sice kopyta, ale kdybys potřebovala pomoc, můžeš se na nás obrátit." řekli. ,,To je od vás moc hezké, ale vše je ok." řekla jsem. ,,Myslíme to vážně." podíval se na mě George. ,,Já taky." usmála jsem se a odešla.

          Díky bohu už nenásledovaly žádné hodiny, jen samostudium. Šla jsem tedy do knihovny vrátit své půjčené knihy. Když jsem je vkládala zpět do regálu, ohlédla jsem se a uviděla profesora Lupina. Ten se jen usmál a kývnul a já udělala to samé. Hned jak odešel jsem si ale půjčila i druhé díly knih a šla si je přečíst do ložnice.