Probudila jsem se a rukou jsem šmátrala na druhé polovině postele. Ale nemohla jsem ho najít. Tak jsem otevřela oči a podívala jsem se na místo vedle mně, ale doopravdy tam nikdo nebyl. Kde zase je?! Vzala jsem mobil a zavolala jsem mu volané číslo je nedostupné. Zavolejte později. Kde ten debil je. Co tady budu dělat. "Justine Drew Biebere jsi na místě mrtvý, až tě potkám. Super. Zapla jsem notebook a zapla jsem ho. Tak na co se kouknem. Boj Titánů, to by šlo. Ani jsem to možná neviděla. No to jedno teď jsem natolik znuděná, že zkousnu jakoukoliv kravinu. Po tom filmu mi docela vyhládlo. Nechce se mi vařit. Radši něco objednám.
11:00. Jdu spát seru na něj. Nevím kde je a ani se neozval. Debil. Dala jsem si rychlou sprchu. A šla spát.
"Mami" vykřikla Amy. Máme s Justinem malou holčiku Amy. "Copak se děje zlatíčko" koukla jsem na ní . "Rozbila jsem si kolínko" ukázala na koleno. "Tak pojď zalepíme to" vzala jsem jí do náruče a odnesla do kuchyně. Tam jsem jí položila na stůl. Vzala jsem náplast a nalepila jí tam. "Tak šup běž si hrát" sundala jsem jí ze stolu. Hned vyběhla na zahradu. Byka tak rozkošná a nádherná. Oči měla po Justinovi. "Jsem rád, že mám tak šikovkou ženu. Miluju tě Nikoll" políbil mě. "Taky tě miluju Justine" zašeptala jsem mu na rtech.
Prudce jsem se posadila. Zase ty divný sny. Mám je teď často. Vždycky tu byl Justin, ke kterýmu bych se pak přitulila. Ale dneska je někde v prdelu. Třeba je v práci. Ale to by mi řekl. Chtělo se mi brečet. Z toho, že jsem se zamilovala do takovýho debila, který mi nikdy lásku neopětuje. Z toho jak jsem naivní. Radši se z toho vyspím.
Ráno:
Ráno jsem se probudila s divným pocitem. Otočila jsem se a tam ležel Justin. Mákem jsem dostala infarkt. Jak se sem dostal?! "Justine" objala jsem ho. No jo láska je láska. Ano je to definitivní. Zamilovala jsem se do něj. "Nikoll. Vždyť mě umačkáš" pohladil mě po zádech. Stisk jsem povolila. "Kde si včera byl" zeptala jsem se ho. "Musel jsem si něco velmi důležitého vyřídit" zvýraznil poslední 3 slova, ale stáke se usmíval. "Nikoll, potřebuju s tebou nluvit a prosím tě, aby si mě nepřerušovala" nahlas jsem polkla a potom přikývla. "Víš ty dny s tebou byly úžasný, ale nemůžu mít závazky. Tato práce mu to nedovoluje. Proto ti to říkám teď, protože by si potom trpěla mnohem víc. Omlouvám se, jestli jsem ranil tvoje city" to není pravda. On mě sprostě využil. Tak tohle je moc. Ty ještě poznáš pravou Nikoll Stone. "Nenávidím tě. Vypadni. Už tě nechci v životě vidět ty zkurvenej lháři. Seš hnusnej děvkař. A tím taky zůstaneš navždy" zabouchla jsem za sebou dveře. Směr bar. Ano stará bezcitná Nikoll je zpátky.
Čau holky. Ano zase je hrozná krátká a ještě ke všemu takhle večer. Je tady pouť, škola, kočičky, návštěvy. Všechno mám až nad hlavu. Budu snažit a omlouvám se za chyby
