Hned jak jsem dojela domů jsem se vrhla do postele a začala nekontrolovaně brečet. Já ho tak nesnáším. To je takový hajzl. Proč mi to dělá těžší. Mohla jsem se opít a pak skončit zase někde v prdeli. Né on si tam nakaráčí a kecá mi tam něhaký kraviny, že ho to mrzí a ještě k tomu se mi omlouvá. Ale chlapeček si to u mě zesral tak, že si to bude vyžehlovat až dokonce života. Ale já mu druhou šanci nedám. Už nikdy se nezamiluju. Tohle možná nebyla láska, ale jenom chvilka pobláznění, chvíle kdy se člověk cítí chtěný a milivaný. Ale teď příjde na svět ta Nikoll, kterou zná jen málo lidí, kterou nikdo nechce poznat. Ale jeden člověk ji pozná. Za jeho rozhodnutí bude pykat, ale tvrdě. Z mého přemýšlení mě probudila rána dveří. Kdo to může být?! Rodiče by zavolali. Kamarádky ani kamarády nemám. Takže buď Justin, nebo Ryan. Modlím se, ať to je Justin. Prosím bože. Dveře od mého pokoje se otevřely a v nich stál Justin. Oddychla jsem si. Díky bože. "Co tu chceš" vyprskla jsem. "Chci si s tebou v klidu promluvit" vykročil směrem k mé posteli. "Není o čem" lehla jsem si zpátky. "Snad si se doopravdy nezamilovala" zasmál se. Ten hazl se mi ještě bude vysmívat. Tak to teda ne. Zvedla jsem se z postele a šla za ním. "Ano možná jsem se zamilovala, ale taky jsem mohla být poblázněná. Z tvé krásy a neodolanosti, z tvýho nádherného úsměvu" píchla jsem mu prst do hrudi a pokračovala dál. "Ale stejně to bolí, protože si lhal. Sice mi vadí, že si mě nechal, ale neměl si mi lhát. Neměl" zasyčela jsem na něj. Najednou se jeho rty nalepily na ty mé, chtěla jsem se odlepit, ale Justin mě přitiskl na zeď a vzal obě dvě ruce a taky je přitiskl ke zdi. Když nám docházel dech tak jsme se od sebe odtáhli. "Proč mi to děláš těžší" olízla jsem si spodní ret a podívala se do jeho nádherných karamelových očí. Do těch očí bych se dokázala dívat 24 hodin denně. "Protože jsem debil. Nemyslel jsem na následky, a přesto jsem to udělal. A teď tě prosím, aby si byla alespoň mojí kamarádkou, když nám to s tamtím 'vztahem' nevyšlo" hledal mojí odpověď v mých očích, ale nenašel. "Justine, to nejde. Ublížil si mi. Sice to nebolí tolik, ale ta bolest a jízva tady bude pořád" nadechla jsems se a dokončovala svůj proslov. "Víš Justine já mám na srdci dvě jízvy. Jedna je nespravitelná a zahojená, ale ta druhá je čerstvá a bolavá. Když jí necháš zahojit, tak už nikdy nenajdeš místo v mém srdci. Takže mi nepleť hlavu a rozhodni se. Buď mě necháš navždy na pokoji, nebo si mě vybojuješ zpátky" pohladila jsem ho po tváři a usmála jsem se na něj. "Ale teď jeď domů a vyspi se. Já půjdu taky spát" nechtěla jsem už žádné drama, a tak jsem se snažila znít alespoň trochu mile. "Ale-" zakoktal Justin. Přiložila jsem mu prst na rty a tím jsem mu naznačila, aby mlčel. "Chci poslední noc strávit s tebou" zašeptal mi na rtech. "Dobře" přikývla jsem. Počkat. Cože, poslední?! Jak to myslel. Nechci se ho ptát, ale nebyla bych moc ráda, kdyby to myslel jako doopravdy 'poslední'. Přešla jsem k posteli a lehla jsem si na ní. Justin byl ve vteřině u mě a přitáhl si mě k sobě. "Dobrou noc" zašeptal a pak mi vložil malý pokibek do vlasů. "Dobrou" zamrmlala jsem a pomalu usínala v Justinově objetí.
Čau holky. Dneska je část delší, ale večer. Tak doufám, že se vám líbí a omlouvám se za chyby.
