Defenders of dragon blood

✔ Překvápko

,,Skřetí smečka?" zeptal se udiveně Bilbo, který toho ještě spoustu nevěděl.

Najednou se k nám přiřítil naštvaný čaroděj. 

,,Komu jste řekl o té výpravě?!" spustil na Thorina, který vypadal, že neví která bije.

,,Nikomu..." odpověděl mu zaraženě.

,,Ptám se komu!" zařval na něj znovu Gandalf.

,,Tak a dost! Na tohle nemám teď čas. Gandalfe, odveď trpaslíky do bezpečí. My s bratrem se postaráme o skřety." řekla jsme mu hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky.

"Nemůžeme utéct, nemáme poníky. Oni utekli." jakmile tohle Fili řekl, všichni trpaslíci začali zmatkovat. Vypadali jako zmatení mravenci.

,,To nesmíte princezno. Váš otec by nesmírně zuřil, kdyby se vám něco stalo!" vydechl lehce zděšeně Radagast na můj návrh.

,,Ne, příteli. Tohle jsou vrrci z Gundabádu." řekl mu bratr a nesouhlasně nad tím zavrtěl hlavou. Nic se nám nestane.

"A já mám králíky z Rosgobelu. Jen ať to zkusí." ušklíbl se a v očích se mu škodolibě zablesklo.

,,A my máme zase koně z Anteres." dodala jsem a pískla na prsty. Za chvíli kolem proběhli naši koně, ještě v běhu jsme se jich zachytili a vyhoupli se do sedel. ,,Uvidíme se!" křikla jsem a spolu s bratrem jsme uháněli ven z lesa.

,,Tady vy smradlaví ksichti!" zařval bratr na skřety na vrrcích. 

Ti, jakmile nás zpozorovali, se za námi vydali. Hnali jsme se přes planiny sem a tam. Vždy jsme to šikovně vychytali, že se trpaslíci se skřety nepotkali. Abychom si užili více zábavy, sestřelovali jsme skřety a vrrky za pomocí luků. Periferním viděním jsem zahlédla, jak Fili sestřelil jednoho vrrka i s jezdcem. Bohužel jeho útok a následné stažení do bezpečí nebyly tak rychlé, takže vrrk vydal zvuk, který přilákal pozornost všech.

Už jsem chtěla znova natáhnou tětivu, jenže mi došly šípy, můj bratr na tom byl stejně. Trpaslíci se nám ztratili z dohledu, ale v dáli byl slyšet elfí roh. Elfové z Roklinky je ochrání dostatečně.

,,Navrhla bych jet směrem do roklinky." vyřkla jsem svůj návrh na naší možnou záchranu.

,,Souhlasím." přikývl bratr.

>>>----------->Skok v čase<------------<<<

V čisté tunice a s korunou na hlavě, jsem kráčela do jídelny. Elrond byl tak laskavý, že nás nechal chvíli pobýt u něj v Roklince. Popravdě jsem ráda, že znova uvidím Arwen. Přeci už jsme se nějakou tu dobu neviděly.

Konečně jsem se dostala ke dveřím jídelny. Stráže mi otevřeli s jemnou úklonou dveře a já mohla vejít. Trpaslíci se šklebili nad představou toho, že by měli sníst, byť jen malý kousíček, něčeho zeleného. Připadali mi jako malé děti, které odmítají sníst zeleninu, kterou jim někdo starostlivě připravil. Nad tím jsem se uchechtla, což upoutalo jejich pozornost. Sledovali mě jako svatý obrázek. Šla jsem si sednout ke stolu, kde seděl Elrond, Gandalf, Thorin a můj bratr.

,,Princezno." oslovil mě opět Gandalf mým titulem.

,,Gandalfe, přestaň mě furt oslovovat princezno nebo ti spálím tu tvojí hůl." řekla jsem se smíchem. Elrond se jenom pobaveně uchechtl.

,,Tak počkat. Proč jim říkáte princi a princezno, odkud jsou a kdo jsou?" zahřměl Thorin pevným hlasem, který neměl rád pocit, že byl z něčeho vynechán.

,,No jsme z váženého rodu." odpověděl klidně bratr.

,,Věříte na legendy?" zeptala jsem se Thorina.

,,Proč? Většina legend jsou lži." odsekl mi suše a nevěřícně nad tím zavrtěl hlavou.

,,Právě na vaší výpravě jsou s vámi dvě legendy." odpověděl mu Gandalf.

Já i bratr jsme si nechali změnit oči na dračí. Nechápavě se na nás díval.

,,To není možné." vydechl nevěřícně a překvapeně zároveň.

,,Jak vidíte, tak to možné je, ale pomlčte o tom." řekl mně známý hlas.

Otočila jsem hlavu tím směrem a koho jsem to nezahlédla!? Svého povedeného mladšího bratra. 

|592 slov|