,,haló!! Co tady děláte!" Začal na nás křičet sekuriťák ze zoo. Oba nás to s Alexem probudilo. ,,Okamžitě vylezte ven, nebo zavolám policii." Křičel na nás sekuriťák. Vydechla jsem, pobrala si věci a vylezla ven. ,, Omlouváme se pane, ale včera nás tu zamkli a neměli jsme se jak dostat ven. Oba dva máme vybité telefony, a v noci se tady blbě orientuje." Snažila jsem se nějak vysvětlit proč jsme tady přespávali zatím co Alex vylezl z budky. Sekuriťák se na nás oba podíval a prominul nám to. ,,Dobrá tedy. Nikomu to neřeknu, ale musíte už odejít." Usmála jsem se na něj a ihned se podívala na Alexe. ,,Děkujeme a kudyma to je??" Optala jsem se jej a oblékla si u toho mikinu. ,,Já vás hodím. Je to skoro přes celé zoo. Pojďte a nasedněte do vláčku." Usmála jsem se a chytila Alexe za ruku. Dotáhla ho do vláčku a pohodlně jsem se usadila. Porozhlížela jsem se okolo sebe. Alex si protíral oči. Byl stále ospalý, ale snažil se být při vědomý.„No, ale jak zjistíme autobus domů??" Podívala jsem se na něj a přemýšlela co budeme dělat. Alex se tímhle probral a začal přemýšlet. „No, tramvají kterou jsme se do zoo dostali včera se vrátíme na místo kde přijel autobus a tam snad pojede nějaký k nám." Vydechla jsem a zkoušela zapnout svůj telefon, ale marně.„Tak jsme tady. Projděte támhle těmi dveřmi a budete venku." Ukázal na otevřené dveře. Vystoupili jsme z vláčku, poděkovali a vydali se směrem ke dveřím. Prošli jsme přes uličku a dostali se ze zoo pryč. Zrovna když jsem se podívala na tramvajovou zastávku uviděla jsem naší tramvajku. „Honem, pojď!" Chytila jsem Alexe za ruku a utíkala s ním na tramvaj. Tak tak jsme to stihli. Naskočili jsme do tramvaje a jeli na zastávku, kde jsme včera odjeli s autobusem. Všude v tramvajce bylo hodně lidí, takže jsme na sebe s Alexem byli přitlačeni. Byla jsem v tuhle chvíli celkem stydlivá, takže jsem se bála mu podívat do očí, ale Alex si pomohl sám. Chytil mě za bradu a chystal se mě políbit jenomže ve chvíli kdy mezi našimi rty byla 1cm mezera začali hlásit naší stanici. Odtáhla jsem se od něj a přesunula se blíže ke dveřím. Když tramvajka zastavila oba jsme vystoupili ven a směřovali si to k autobusové zastávce.„Musíme zjistit kolik je hodin." Řekla jsem Alexovi a sledovala který autobus nám jede do Amsterdamu. Mezitím Alex uviděl pána, který kouká do telefonu. Šel se ho teda zeptat na čas. Slyšela jsem ho až ke mně a to byl tak 5 metrů ode mě. Přiběhl ke mně a s radostí řekl: „ je 8:06" usmál se a koukal semnou na ceduly. „Výborně, jede nám to za 40 min a primo k mému hotelu. Takže se taky stihneme támhle najíst." Ukázala jsem prstem na fast food a vydala se k němu. Než Alex zaregistroval že jsem odešla stala jsem už u fast foodu a čekala na něj. Došel ke mně. „Ty máš asi hodně hlad Co??" Začal se na mě usmívat. „No od včerejší snídaně jsem nic nejedla, takže mám." Usmála jsem se a vešla dovnitř. „Copak si dáš k jídlu?" Otočila jsem se na Alexe a čekala až si vybere nějaké jídlo. „Dám si kuřecí hamburger s hranolkami a k tomu pálivou omáčku a velkou colu. Děkuji" Přistála mi pusa na čele. Hned jsem se začervenala a šla objednat. Objednala jsem nám tedy jídlo a šla si sednout k Alexovi. „Tady máš jídlo." Položila jsem tácek s jídlem doprostřed stolu a pohodlněji se usadila. Koukla jsem se na Alexe. Ten už se ládoval jídlem. „Ty jsi měl taky hlad což?? Podívál se na mě zrovna když kousl do hamburgeru a usmál se. Zasmála jsem se a začala jíst. „Musíme hlavně kontrolovat čas, i když nevím kde a jak, ale musíme stihnout ten autobus. Alex přikývl a podíval se na tabuly kde byli napsané hotové objednávky a čas. Ukázal na tabuly a já se otočila. „Výborně!" Usmála jsem se a šla dále jíst.Když jsme oba dojedli své jídlo začali jsme se pomalu odebírat z fast foodu. Měli jsme asi 10 min na to abychom se dostali k autobusu.Došli jsme na zastávku a zrovna nám přijel autobus. Vytáhla jsem si peněženku a čekala až řidič otevře dveře. Alex mě ale předběhl a zaplatil jízdenku i za mě. „ Co to děláš!" Vykulila jsem oči a pronásledovala Alexe až do zadní čísti autobusu. Sedli jsme si. „Prič si to za mě platil?? Já tohle nemám ráda." Koukala jsem na něj se zkřiveným obočím. „Promiň, ale ty jsi mi platila jídlo, takže jsem ti to musel nějak oplatit." Vydechla jsem a přikývla. „Fajn, ale už to neuděláš jasný!?" Přikývl a opřel se více do sedačky. Čeká nás tří hodinová cesta, takže je čas se trošičku prospat.
Po třech hodinách jsme dorazili k hotelu. Vystoupili jsme z autobusu a čekali až odjede. Když už autobus odjel pomalu jsme se rozešli ke vchodu hotelu. „ Ehm, děkuji moc za užitý výlet." Usmála jsem se na něj. „Taky děkuji. Dala by jsi mi tvoje telefonní číslo?? nebo údaje na kakaotalk?? Nechtěl bych takovou holku jako ty ztratit." Usmála jsem se a přikývla. „Ano dám. Teda, ale na papírek." vytáhla jsem z tašky papírek a prupisku. Napsala tam své telefonní číslo a údaje. Podala mu jej a prupisku schovala zase zpátky." Děkuji. Určitě ti zavolám a napíšu. Nevidíme se naposledy!!" Přikývla jsem a pomalu se připravovala na to se sním rozloučit. „No, tak já tedy půjdu. Holky musí být strachy bez sebe." Alex se podíval do země a přikývl. „Dobrá tedy." Přišel ke mně blíže a obejmul mě. Objetí jsem mu oplatila a odcházela k hotelu. Otočila jsem se na něj a naposledy zamávala.
ČTEŠ
Mujehan Sudabang
Любовные романыNEČEKANÁ SETKÁNÍ 🏙 Amsterdam a jeho setkání 🏙 Dívka s plnou vášní do umění potká chlapce ,který jí změní život už při první fotce. Jenže netuší co je chlapec zač....