Mujehan Sudabang

~ 7 ~

10:10

Už 15 minut sedíme v autobuse a čekáme na to až se vydáme do Rotterdamu. Náš průvodčí nám řekl že čekáme jen na jedno cestujícího, který není z našeho hotelu, a proto má zpoždění. Koukala jsem z okna na lidi co tam kouřili a najednou uviděla chlapce co jsem včera večer vyfotila. Začal se vybavovat s naším průvodčím a já se jen modlila aby on nebyl ten co je z jiného hotelu. Když jsem ho ale uviděla nastupovat do autobusu tak jsem si dala tašku na sedadlo vedle mě a doufala že místovedle mě není jediné ,které je volné. Bylo nás celkem hodně ,když jsme nastupovali do autobusu.Chvíli se nic nedělo a tak jsem si oddechla ,protože jsem si myslela že si sedl někde jinde.Dala jsem si sluchátka a písničky úplně nahlas. A když jsem se koukla ven z okna ,tak mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a uviděla ho, viděla jsem jak na mě kouká s jeho poměrně menšíma tmavě hnědýma očima. Odhodil své vlasy ,které mu padaly do obličeje a začal na mě mluvit. Než jsem se vzpamatovala tak na mě koukal trošku nechápavým pohledem. Haloo slečno !? mohl bych si zde sednout??  V rychlosti větru jsem si sundala sluchátka a sundala tašku ze sedačky. Ano, Ano pardon ja byla zaposlouchaná do hudby. Natlačila jsem se co nejvíce k oknu abych se ho něčím nedotýkala. Kluk se usmál a jen kývl hlavou na znamení že je to v pořádku. Nasadila jsem si zpátky sluchátka a odpočítavála každou minutu naší cesty.

Po hodině a deseti minutách jsme dorazili do Rotterdamu. Před zastavení autobusus jsem se podívala na kluka co seděl vedle mě. Koukal do mobilu ,ale hned jak ucítil můj pohled na něm tak se otočil a koukl na mě. Vykulila jsem oči a hlavu rychle otočila k oknu. Konečně jsme zastavilli.Průvodčí hlásil nějaké informace kdy se odjíždí a na co si máme dávat pozor. Všichni už vystupovali , dokonce i holky čekaly venku. On pořád seděl a nešel. Sundala jsem si sluchátka a dala je do tašky, poté si jí dala na rameno a koukla na něj. P-prosím mohl by jste už jít ?? řekla jsem to tak aby to nevyznělo hnusně. Podíval se na mě a bezeslova se zvedl a odešel z autobusu pryč. Zvedla jsem se a odešla rychle za holkama. 

Kde si tak dlouho?? optala se mě Eun. Ten kluk mě prostě nechtěl pustit. Koukla jsem se na něj a holky samozřejmě taky. Hmm to je ,ale krasavec. Šeptla Aen a přitom si sundala sluneční brýle. Zasmála jsem se a radši nic na tohle téma už neříkala. Tak kam půjdeme?? můžeme strávit celý den v zoo ,a nebo můžeme projezdit nějaké památky. Zeptala jsem se i když mi byla odpověď úplně jasná. Určitě zoo . Řekla Aen a Eun kývnutím potvrdila. Já se jen zasmála a vytáhla mapu co jsme dostali od průvodčího. Jo bylo mi to jasné. Tak teda půjdeme , jen budu muset najít cestu jak se tam vůbec dostaneme. Začala jsem na mobilu hledat nejkratší cestu. Když jsem uviděla že pěšky to bude asi hodinu cesty ,tak jsem radši začala vyhledávat spoje kterýma se tam dostaneme. Paráda. Vykřikla jsem. Takže nám jede za 10 min přímo z téhle zastávky. Ukázala jsem prstem na autobusovou zastávku. Přímo k zoo a budeme tam asi za 20 min. Vydaly jsme se k zastávce a čekaly až dojede autobus. Uběhlo asi 7 minut a autobus už dojížděl. Nastoupily jsme a zaplatily, sedly jsme si na tři místa vedle sebe a celé natěšené už jen čekaly až tam budeme. Celou cestu jsme koukaly na krásu Rotterdamu. Je neskutečné jak dokáže být něco tak krásného. Při pohled na historickou budovu zahlásili stanici na které jsme vystupovaly. Vystoupili jsme z tramvaje přímo před vstupní bránu do Zoo. Před pokladnou stála ze dřeva vyřezaná zebra. Hned při pohledu na tenhle kousek Zoo se mi rozzářil úsměv. Koupili jsme si lístky a vešly velkou bránou do Zoologické zahrady. Bylo zde hodně lidí, ale to nás nějak netrápilo.

Hnaly jsme se k první ohradě kde jsme uviděly plameňáky. Prodírala jsem se přes lidi až úplně dopředu abych si je mohla vyfotit. Byla jsem skoro na začátku když v tom jsem zakopla a spadla přímo nějakému klukovy pod nohy. S mou šikovností se samozřejmě bouchnu do hlavy a to tedy dost nepěkně. S klukovou pomocí se dostanu na nohy. Držím se jednou rukou za hlavu a druhou jeho svalnatých ruk.

Rozmrkávám světlo okolo mě, když už se pořádně rozkoukám a zjistím kde vlastně jsem uvidím kluka, kterého jsem fotila a taky seděl vedle mě v autobuse a taky mě divně sledoval, takže jsem byla dost rozrušená z jeho přítomnosti. Začala jsem ještě více mrkat abych se ujistila jestli to třeba není jen nějaká iluze nebo tak něco. NO ALE NEBYLA. "Promiň a děkuji ." Promluvila jsem na kluka a už se chystala odejít, když v tom mě onen chlapec chytil za ruku a táhl mě pryč z davu lidí. "C-co to děláš??? Pusť mě." Zastavil se a já taky, koukla jsem do jeho nádherně tmavě hnědých očí a nevnímala okolní svět. „Musíme zajít pro led máš to nateklé" Jeho hlas mě nachvilku přenesl do transu, ale jsem si uvědomila že na něj zírám jak na sochu snažila jsem se vzpamatovat a odpověděla mu. „Určitě nepotřebuju led" sáhla jsem si na hlavu a sikla bolestí. „nebo jo?" koukla jsem se na nějs obličejem trošku nejistým. Nadzvedl jedno obočí a trošku se pousmál.

 „Tak tedy jdeme!" Zatáhl mě za ruku a já se hned pokoušela odporovat, protože jsem chtěla říct holkám že jdu pryč s tím klukem. Nevím jak se jmenuje, ani kolik mu je. Vlastně nevím o něm vůbec nic. Co když je to nějaký úchyl?!! Přemýšlela jsem nad tím a vůbec jsi nevšimla toho že už mě nedrží za ruku. Podívala jsem se a než jsem se snažila pořádně nadechnout a něco mu říct, tak začal on. Nasadil si sluneční brýle a poúsmál se. „Než začneš nadávat tak mi dovol abych se ti představil. Jsem Alex a je mi dvacet čtyři let." Hluboce jsem vydechla a přikývla. „Děkuji že jsi mi o sobě něco řekl, ale myslím že je zbytečné chodit někde pro led. Moje hlava už je naprosto v pořádku" hodně ale nepřesvědšivě jsem se na něj usmála. „Myslíš??" zastavil mě stisknutím mého ramena. Natáhl ruku k mému čelu a sáhl mi na odřené místo. „AU!!" Vyjekla jsem a odskočila od něj. Podívala jsem se na něj vražedným pohledem. 

„No vidíš. Bolí tě to, takže jdeme pro ten led." Rozešel se někam směrem k pavilonu se srny. „Ano, bolí to, ale kvůli toho nemusím chodit přes celou Zoologickou, která má rozměr jako celá Afrika. Kdyby jsi mi na to nesahal tak by mě to nebolelo!" Došla jsem za ním a všechno mu to říkala s vážným tónem v mém hlasu. Došli jsme společně k velké tabuly, kde byla nakreslená mapka Zoo.„Tady půjdeme!" ukázal prstem na oblast s medvědem. Vykulila jsem oči a podívala se na místo, kde jsme právě stáli. „Vždyť je to úplně daleko!! To nemůžeme zajít do nějakého stánku se zmrzlinou??" Rozhazovala jsem kolem sebe rukama a koukala přitom na něj. Když se na mě otočil, zastavila jsem své rozhazování rukou. Svěsila jsem ruce podél těla a spojila je. Vydechl a za ruce mě chytil. „Ne, nemůžeme!! Za prvé. Bylo by to nehygienické, kdybys zmrzlinou potírala svoje čelo. A za druhé chtěl bych tě více poznat." Při slově druhé pustil mé rucea zase koukl na mapu. Kývl hlavou a vydal se po levém chodníku.Doběhla jsem ho. „Jinak jmenuji se Rose. A je mi dvacet let." Usmála jsem se na něj a doufala že nějak zareáguje.