Ochránkyně všech (Hobbit ff)

Prolog

Mladá elfka ujížděla lesem. Pořád se nervózně ohlížela za sebe. Bála se, že í sledují jezdci ze zeleného hvozdu. Nikdo za ní ale nespěchal, to pouze její strach jí poháněl stále vpřed a nutil ji poslouchat okolí. V rukou opatrně svírala ten malý uzlíček, který teprve před pár hodinami spatřil světlo světa. Dovolila si se na ni láskyplně podívat, pak ale znovu upřela oči na les před sebou a pobídla statného hnědáka k ostřejšímu cvalu.

Když před sebou uviděla konec lesa, zpomalila, seskočila z koně, nechala ho se pást na jarní trávě a po svých se vydala dál. Teď musela být obzvláště opatrná, nemohla na sebe strhnout pozornost. Ne teď, když se dostala tak daleko.

Prošla malou skulinou ve skále a před sebou uviděla cíl své cesty. Otevřelo se tam nádherné údolí plné klidu, míru, a hlavně budoucnosti pro její novorozenou dceru. Alespoň v to doufala. Rychle proběhla po jednom z mostů a položila ten malý dar života pod první rozkvetlý strom, který našla. Hbitě se rozhlédla. Strážní naštěstí nikde nebyli v dohledu, do karet jí hrála temná noc bez svitu měsíce. Jen pár hvězd si probojovalo cestu skrz mraky.

„Buď sbohem, Ilyavarne, ochránkyně všech. Jednou dostojíš svého jména," zašeptala elfka, políbila holčičku na čelo, vložila prsten do jejích malých ručiček a rychle se dala na odchod. Zrovna přeběhla most, když zaslechla dětský pláč. Bodlo jí u srdce a ohlédla se. Zaslechla stráže. Strach z odhalení jí donutil pokračovat dál, ke svému koni. Rychle vběhla do lesa, nasedla na koně, pobídla ho a ten se jako vítr rozběhl pryč z dosahu údolí Imladris, v obecné řeči známe pod názvem Roklinka. Za sebou v dálce slyšela rozrušené hlasy.

„Je tady dítě!" volaly. Pár neposedných slz si našlo cestičku po její bílé tváři. Takhle to ale bylo lepší, bezpečnější. Kdyby se někdo dozvěděl, že porodila dítě člověka... Raději ani nechtěla domyslet. Naposledy se ohlédla přes koňskou záď a vyslala tiché „Odpusť mi to," směrem ke své novorozené dceři.

__________________________________________________________

Zdravím! Dlouho jsme se neviděli. Dlouho jsem tady nebyla a moje marvelovka si žila svým vlastním životem. Opět mě chytla chuť psát, proto je mi ctí vás uvítat u mé nové fanfikce na hobita. Doufám, že se vám kapitoly budou líbit a že se mnou vydržíte až do konce.

Vaše V.