Ochránkyně všech (Hobbit ff)

5. Kapitola

Modré oči se vpíjely do těch jejích hnědých. Pomalu ani nedýchala.

„Bez mého vědomí už na mě ty svoje čáry nezkoušej," zavrčel trpaslík nebezpečně blízko jejího obličeje. Zachvěla se, ale přikývla.

„Oine, ošetři jí," řekl k trpaslíkovi, který si předtím myslel, že mu zranění způsobila ona. Oin k ní přispěchal a posadil ji na nejbližší kámen. Zkušeně ji nohu prohmatal.

„Zlomené to není," prohlásil pak. Utrhl kus látky ze své košile, vzal nejbližší klacek, který se mu válel u nohou, a přidělal ho zručně k její noze právě utrženou látkou. Ilyavarne se vděčně na trpaslíka usmála a poděkovala mu. Chtěla se dostat k ohni. Dřív, než se ale stihla zvednout, už u ní byl Bilbo.

„Pomohu vám," nabídl se a natáhl k ní ruku. S díky jí přijala a nechala se odvést na jedno z kulatých dřev, která byla okolo ohniště. Trpaslíci se bavili mezi sebou. Ily si tiše sedla, poděkovala hobitovi a ten si s úsměvem sedl vedle ní. Z druhé strany se k ní usadili Fili a Kili, alespoň si myslel, že se tak ti dva jmenují. Měla v matné paměti, že by to měli být synovci krále, ale nebyla si tím vůbec jistá. Pak tam byl Bofur, to byl hnědovlasý trpaslík s ušankou a veselýma očima. Pak tam byl Oin, prošedivělý trpaslík s krátce střiženým vousem a očividně i ranhojič, jak se stihla přesvědčit na vlastní kůži. Černovlasý trpaslík se sekyrou v hlavě a šedivým vousem, to musel být Bifur. Podle podobného jména hádala, že to budou bratři.

„Bombure, tak se předveď!" zahlaholil Bofur na trpaslíka velmi oblých tvarů. Ten měl zrzavé vlasy a na hlavě už mu začínala pleš. Byl to taky shodou okolností kuchař. Oslovený položil nad oheň kotlík a začal v něm cosi připravovat. Podle množství vody nejspíše polévku.

„Kdo je ten trpaslík sedící po pravici Thorina?" osmělila se Ilyavarne položit otázku.

„To je Dwalin," odpověděl jí hobit. Holohlavý trpaslík, který nedokládal sekyru snad ani ve spánku, si ji měřil nevraživým pohledem. Otřásla se a zkoumavě obhlédla osazenstvo kolem ohně. Bilbo nejspíš vytušil její další otázky, a tak jí rovnou odpověděl.

„Ti vedle Dwalina, to jsou Dori, Nori a Ori," vyjmenovával postupně. „Po levici sedí Balin, Bifur, Bofur, u ohniště Bombur, pak Oin, Gloin a ti dva vedle tebe, to jsou Fili a Kili, Thorinovi synovci."

Tak přece jen se nemýlila. Otočila hlavu na poslední dva zmiňované. Ti byli zabraní do družného tichého hovoru.

„A který je který?" zeptala se Bilba. Ten se od srdce zasmál.

„Ten blonďatý, to je Fili, následník trůnu a starší z těch dvou. A hnědovlásek, to je Kili, skvělý lučištník. Občas bys ale neřekla, že to jsou dva dospělí muži. Dokážou mít pěkně hovězí nápady," vyprávěl s jiskřičkami v očích. Ily mu oplatila úsměv a zahleděla se do ohně. Chvíli bylo mezi nimi ticho. Ona přemítala o tom, co se stalo a o své lži. Určitě se to dříve či později provalí. Bála se až se tak stane. Ale byla to vůbec lež? Lhala by sama sobě, kdyby nepřiznala, že jí na mysl přišlo utéct za společenstvem. Možná to Elrond věděl. A proto ji raději poslal sám. Alespoň se nemusela přece cítit provinile vůči tomu, kdo jí dal přístřeší a vychoval ji. Vedle ní se ozvalo odkašlání. Stočila hlavu na malého hobita.

„Promiňte mi tu troufalost, ale já vždy měl rád elfy, fascinovali mne. Pověděla byste mi o Roklince?" zeptal se nejistě. Ilyavarne se usmála a přikývla. Vyprávěla o tom, jak to v Roklince chodí. O společných projížďkách podél hranic, o učení elfů a o jejich moudrosti. Mluvila i o jejich oblékání, stylu boje a mluvení v hádankách. Bilbo jí celou tu dobu visel na rtech, až jí tím překvapil. Nikdo jí nikdy nevěnoval takovou pozornost, vždycky byla spíše na okraji společnosti. Kdo nemusel, nebavil se s ní. Když skončila, vděčně se na ní podíval a poděkoval jí. Bylo ale vidět, že ho tíží ještě nějaká otázka. Ilyavarne tušila, na co se chce zeptat a neměla mu to za zlé. Podívala se na něj vědoucíma očima a on se pod tím pohledem ošil.