zájezd do Dubaie

přiznání se

Když Marinette spatřila co se před ní právě odehrává, myslela si že omdlí. Kdyby věděla co kocour udělá, snažila by se ho všemi silami zastavit.
"zatáhnout drápky" vyslovit kocour.

Jeho převlek najednou zmizel a stál tam jen obyčejný Adrien Agreste.
"promiň..." špitl Adrien.
"tvá identita pro mne už také není tajemstvím m'lady. Viděl jsem tě se dnes přetransformovat Marinette."
Marinette stála a koukala bezeslovně na Adriena. Jako kdyby vše co chtěla říct najednou spolkla nebo jako kdyby ji někdo klíčem zamknul ústa.

"ale to není všechno co jsem ti chtěl říct. Promiň jestli jsi zklamaná z toho kdo byl celou dobou pod maskou černého kocoura. Kdybych jen já věděl o tvoji identitě tak by to nebylo fér, no ne?" Adrien polkl s nadějí že jeho milovaná promluví, ale když na něj jen stále vyděšeně koukala, rozhodl se pokračovat.

"mrzí mě že jsi mě včera nenechala domluvit a odešla jsi s pláčem. A také mne mrzí že já si nevyslechl první tebe. Ale chci ti říct že ta dívka o které jsem mluvil.... Jsi ty. Nikdy mi nedocházelo že láska k tobě jakožto k berušce byla vždy jen platonická ale k tobě jakožto Marinette byla pro mě opravdová. Nikdy jsem si neuvědomoval jak moc mi na tobě záleží. Co tím chci říct je to že tě miluji. Miluji tě Marinette Dupain-Cheng. A vždy tě milovat budu i kdyby jsi mi řekla že ten kvůli kterému jsi odmítala kocoura jsem nebyl já Adrien. " dořekl a sklopil zrak.

Marinette začali stékat slzy po jejích horkých tvářích. Proklínala se za to že ji došla slova a nevěděla co říct.
Po nějaké chvíli Adrien uslyšel její tiché vzlyky a opět zvedl pohled na ni.
Na nic nečekal a přitáhl si ji opatrně k sobě do objetí. Mari obmotala její ruce kolem Adrienova těla a zvlykala mu do ramene.

"p-promiň" řekla mezi vzlyky.
"za co se omlouváš?" odtáhl si ji lehce od sebe aby ns ni mohl vidět.
"za všechno.... Promiň že jsem ti nikdy neřekla co k tobě cítím, že jsem vždycky byla tak zbabělá na tebe vůbec promluvit. Promiň že jsem odmítala tebe pro tebe. Taky tě miluji a to už hodně dlouho." řekla Marinette s uslzenými oči.

Adrien ji věnoval upřímný úsměv a utřel ji slzy.

Přichází právě teď ten moment na který jsme všichni nepochybně dlouho čekali? Ten moment na který Marinette čekala několik let a její přátelé kteří věděli o jejich citech k Adrienovi také?

Jejich pohledy se setkali. Marinette myslela že se v jeho očích snad utopí. Než se však nadála tak se jejich rty vzájemně dotýkali. Adrien byl ten co jejich ústa spojil v jedny. Mari nikdy nepomyslela nad tím že by to byl zrovna on co jí přizná city a už vůbec ne to že ji políbí.

Alya s Ninem a ostatními kteří je hledali se na tu scénku koukali jen z povzdálí a radovali se.

Adrien se po chvíli oddělil od Mari i když nechtěl, ale musel to udělat protože potřeboval Marinette položit důležitou otázku.

"myslíš že bude velký problém když teď oba víme svou identitu?" zeptal se.
"pokud se nezradíme navzájem a neakumatizuje nás Hawk Moth tak by mělo být vše v pořádku" odpověděla Mari se širokým úsměvem na tváři a obličejem červeným jako rajče.
"v tom případě mám další otázku. Budeš mojí holkou Marinette Dupain-Cheng?"
Marinette si chvíli myslela že tohle všechno je snad sen.
"a-ano" řekla.

Jejich kamarádi to samozřejmě všechno slyšeli a začali tleskat a křičet.

Jeeeej konečně!! Ještě vás čeká epilog a pak už bude bohužel definitivní konec tohohle příběhu:(