Byl To Jen Sen?! FfDejzraVitaa

28. 🌃Velká přespávačka👻

"Kate, nechceš u mě přespat? Uděláme velkou noční párty," nabídl mi Víťa.

(budeme mu říkat Víťa jo xD)

"Jooo to bude super!" řekla jsem.
"Máš nějaký světla?" zeptal se.
"Ne nemám,. Kdysi jsem nějaké měla, ale ta se rozbila" odpověděla jsem.
"Víš co, pojedeme do Ikei a koupíme nějaký světla, deky a další věci," dodal Víťa a jeli sme.

...

Dali jsme si tam velký oběd, a šli nakupovat.
Byla tam spousta nábytku a různých dalších věcí- tak byli jsme v Ikei.
Vedle růžového pokojičku se válela spousta velkých plyšáků. Hodně různobarevných medvědů, zajíců, slonů, hadů, no prostě hodně zvířat.
Nahoře na vysoké skříni, byl jeden úplně normální, hnědý, plyšový medvídek. No nebyl to medvídek, byl to medvěd, tak do poloviny mě.
Jenže, jak byl na té vysoké skříni, tak jsem na něj nedosáhla a Víťa taky ne. Nechápu kdo může mít takovou velkou skříň doma.
Tak jsem vzala koště, které se válelo za rohem. Schodila jsem medvěda přímo na Víťu.
"Promiň," uchechtla jsem se.
"Nevadí," řekl Víťa a sebral medvěda ze země.
Prošli jsme kolem pánviček, hrnců a vařeček. Pak jsme šli dál a tam byla konečně světla, teda vlastně lampičky.
"Tady někde by měla být světýlka," řekl Víťa.
"Jo, támhle sou," řekla jsem a vzala jsem jedny barevné ledky.
Také jsme koupili dvě bílé, huňaté deky.
Víťa vzal ještě nějaké polštáře a šli jsme to zaplatit.
V autě jsme si pouštěli nejrůznější písničky, a když jsme dojeli k Víťovi, vše jsme vynesli dovnitř.
Byla už docela tma. Nalepili jsme světýlka na zeď a z dek si udělali stan. Koukali jsme se na filmy. Už si nepamatuju jak dlouho.

"Kate vzbuď se!" lomcoval se mnou Víťa.
"Co se děje? Hoří?" zeptala jsem se.
"Ale ne, včera jsme oba dva usnuli," odpověděl.
"Aha," sedla jsem si a promnula si oči.
Bylo asi deset hodin ráno. Víťa udělal snídani a řekli jsme si, že zase půjdeme jezdit na skeatu.
Jeli jsme do centra Prahy. Na Václavském náměstí jsme si koupili zmrzku, protože bylo dost parné léto.
Jeli jsme až na Florenc a z Florence jsme popojeli tramvají až do Kobylis.

Vystoupili jsme a jeli po rovném chodníku až bůhví kam.
Ten den jsme viděli spoustu památek, hlavně v centru Prahy, tam je jich hodně.
"Nedáme si pizzu?" zeptala jsem se.
"Jo mužem," řek Víťa, " a jakou chceš?"
"Tu sýrovou," řekla jsem paní prodavačce.
"Dva krát," usmál se na ní Víťa.
"Nechcete si vzít ještě jeden trojúhelník? Máme dva plus jeden zdarma," zeptala se prodavačka.
"Tak dobře," odpověděl Víťa a zaplatil.
"Ta je pro vás," řekl.
"Ježišmarja, děkuju," začervenala se prodavačka.
"Já jsem Magda," řekla.
"Já Víťa, ale asi budeme muset jet s kamarádkou domů, začíná se stmívat. Pojď Kate!" Pozorovala jsem je oba dva, a vychutnávala si pizzu.
"Víťo, tobě se líbí žejo?" Zeptala jsem se, ale Víťa mi jaksi neodpověděl.

Večer jsme si zase zalezli do postaveného stanu, a koukali se na filmy.
V tu chvíli někdo zazvonil.
"Dojdu otevřít," řekl Víťa a já čekala v bunkru až se vrátí.

Ozval se výkřik, ale Víťuv! Zamžourala jsem očima z okna. Sice byla tma a u dveří svítila lampa, nikdo však u dveří nestál. Slyšela jsem hlasy. Dva mužské hlasy. Přišly mi povědomé, už jsem je někdy slyšela.

Všichni tři na sebe křičeli. Otevřela jsem dveře a zakřičela nahlas: "Víťo!"
Hlasy utichly.
Co a kdo to je, říkala jsem si vduchu. Dva lidi šli po schodech a já jsem stála na chodbě.
"Buď sticha!" Řekl jeden z hlasů.
"Haló? Kdo je to?" Zeptala jsem se. Bylo ticho. Najednou se vynořili dva muži.

Napínavý🥺

19:36 19.11.2021