Byl To Jen Sen?! FfDejzraVitaa

32. 🍾Špunt🐕

"Podívej se koho mám!" řekla jsem nadšením Vítkovi.
"Ten je hezkej, někde jsem ho už viděl," řekl.
"A víš jak jsem ho pojmenovala?"
"To nevím a hádat nebudu, promiň."
"Ale proč by jsi měl hádat. Pojmenovala jsem ho Pojď sem. Na to slyší každej pes."
"To je chytrý. Vlastně jsem ti přišel říct, že se budu stěhovat s kamarádem," oznámil mi a já jsem ho objala a nechtěla pustit.
"Vážně musíš? Nemůžu s váma?" proaila jsem ho.
"Uvidíme, ale asi spíš ne, ale samozřejmě za náma můžeš jezdit, je to jen kousek. Proto jsme to koupili."
Nechtěla jsem, aby se stěhoval, ale když řekl, že je to blízko, tak mi to nějak zásadně nevadilo.
"Už budu muset, tak ahoj!" zamával.
Psíkovy jsem koupila pelíšek, a aby Temnota nezáviděla, tak té taky. Chodili jsme dny a dny na procházky, ale majitel stále nikde.
"Pojď sem, asi tu u mě zůstaneš už napořád, nikdo se k tobě nehlásí," říkala jsem mu, i když mě moc neposlouchal. Byl takový malý, černý roztomilounký. Zajímalo by mě do jakých rozměrů vyroste.
"Aby mi z takového špunta nevyrostl Maxipes Fík," pejsek se na mě podíval, vrtěl ocáskem, asi mi rozuměl.
"Takže ty se jmenuješ Fík?" zasmála jsem se, ale pejsek se na mě nechápavě podíval.
"Nebo, co jsem to ještě říkala- Špunt?!" pejsek zase začal vrtět ocáskem a vyplázl jazyk.
Byla to šťastná náhoda, že jsem objevila jeho jméno. Trochu s lítostí, ale s poviností jsem to řekla policii.

"Temno, Špunte! Pojďte sem," poklepala jsem na postel a oba přiběhli. Temnota si sedla vedle mě a Špunt mi skočil přímo do náruče.
"Tak na co se budeme dívat?" nečekala jsem odpověď a něco jsem tam pustila. Oba leželi a poslouchali. Když film skončil, zaklapla jsem počítač a šla spát. Temnota ležela stále na posteli, ale Špunta jsem radši dala do pelíšku, abych ho případně nezalehla.

...

"Mám o tebe strach," řekl neznámý hlas, ale přitom jsem ho už mockrát slyšela.
"Nemusíš se bát," řekla jsem.
"Bojím se. V poslední době se dějí strašné věci," objal mě a hladil po vlasech. Slyšela jsem smích, ale nepřátelský.
"Neboj se ochráním tě!" řekl.
"Nerozumím, před kým mě ochráníš?" zeptala jsem se.
"Jde si pro tebe," řekl hledíc do dálky.
"Kdo, kdo si jde pro mne? Kde jsi?" ptala jsem se, ale marně. Ten člověk se rozplynul jako dým v mém náručí. Přitom mi v hlavě pořád znělo "jde si pro tebe."

Nanana nana na na naa bejval sem rakeťák rakeťák prýma rakeťaÁk

2.2. 20:22 2022