Byl To Jen Sen?! FfDejzraVitaa

14. 🥺Opravdu všechno ztracené?🤧

Čaute rohlíci😼🥰,
mám pro vás další kapitolu. Užívejte!!

Je to divné, jak čas letí..
Všechno mě bolí, ztratila jsem vše... vlastně ne! Zbyla mi Temnota.
Máma zemřela při autohavárii. Vitaa ani neví kdo sem. Laura je několik kilometru ode mě.. Nevím, kde jsou najednou všichni. Za ty 3 roky se toho hodně změnilo.
Jsem teď v Polsku u tety, tu mám vlastně taky.
"Pojď na oběd!" Zavolala na mě. Šla jsem do kuchyně.. žádné schody, žádné uklouznutí...
"Chybí mi máma," rozplakala jsem se a vyndala dva talíře z poličky.
"Nebreč," utěšovala mě teta.
"Pamatuj, že lidi které máš ráda, budou s tebou navždy tady. "A ukázala si na srdce.
"Já vím že je těžké stratit lidi, které miluješ.." a znovu mě objala.
"Na, vem si ty špagety," usmála se.

"Ne.. špagety ne," pomyslela jsem si vduchu, protože mi to připomínalo mámu.
Dloubala jsem se v špagetách a snažila se neudusit, protože jsem brečela.
"Možná bychom o prázdninách měli zajet do Česka. Jsi tu už 3 roky, to je hrozně dlouho. Určitě bys chtěla vidět kamarády co tam máš," řekla teta.
Popravdě mám kamarády i tady v Polsku. Alicju, Bertu a Adama . S Laurou jsme si volaly naposledy asi před 2 měsíci. Podle mě už si na mě ani nepamatuje.

"To je dobrý nápad," snažila jsem se to říct nadšeně, i když to znělo spíš děsně.
"Dobře, jsem ráda, že souhlasíš. Já tam byla naposledy před 15 lety, když jsi byla malá."
"Kdy pojedeme?" Zeptala jsem se.
"Jak budeš chtít. Navrhla bych tak za týden. Nebo až za dva. Podle toho jak vše zařídím."
Odešla jsem do pokoje a sedla si k Temnotě. Objala jsem ji a tvář položila do její husté srsti.
"Jestli přijdu i o tebe.." nedořekla jsem to a začala brečet. Temnota mi začala lízat obličej a já jí hladila po hřbetě.
"Pojedeme domů, Temno." Temnota zaštěkala a já ji ještě pevněji objala.

Bleskla mi vduchu myšlenka, že bych mohla začít vše od začátku. Že mám naději. Utřela jsem si slzy z očí, nadechla se, vyčistila mysl a usmála se.

20.2. 2021 20:37