Vzpamatuj se!

Markéta a Andy v knihovně

David s Markétou se do Rubavy přistěhovali před cca. půl rokem.
Markéta právě otevírala dveře od malé garsonky, kde s Davidem bydlí, spíše přežívají...
D: ,,Markéto?" ozval se David z gauče.
Maky: ,,Ahoj."
D: ,,Nazdar, kde jsi takovou dobu?"
Maky: ,,Zdržela jsem se s kamarádkou, promiň."
D: ,,A co ti chtěla?"
Maky: ,,Jestli s ní nepůjdu ven."
D: ,,A učit se budeš kdy?"
Maky: ,,Už jsem se učila ve škole a s kamarádkou se jdeme učit do knihovny. Potřebuje pomoct s matematikou."
D: ,,Ok a co jídlo? Koupila si něco? Mám hlad."
Maky: ,,Ne, nemám z čeho. Snažim se najít si brigádu."
D: ,,No tak už aby to bylo..." napil se vodky.
Maky: ,,Já vim, že ti máma chybí, mně taky, ale musíš přestat pít a dát se dohromady."
D: ,,Dej mi pokoj..." odseknul jí David a koukal se na televizi.
Markét jen zakroutila hlavou, vzala si batoh a odešla zase pryč.
V nedalekým parku se setkala se svojí kamarádkou Andy.
A: ,,Ahojky."
Maky: ,,Ahoj."
A: ,,Co táta?"
Maky: ,,Nic, furt stejný. Pokaždý, když začnu mluvit o mámě, tak se se mnou přestane bavit a dělá, že mě neslyší. Já vim, že mu chybí, mně taky, ale musí se vzpamatovat a začít pracovat."
A: ,,A jak žijete? Jestli chceš, tak bych se zeptala mámy, ona dělá na nedalekým urgentu a třeba by ho tam vzali."
Maky: ,,To nemá cenu Andy, ale děkuju jsi hodná."
A: ,,Není za co, jen ti chci pomoct."
Maky: ,,Já vím, ale s nim já nehnu.. Všechny našetřený peníze mi vzal a já si musim hledat brigády, abysme aspoň něco měli."
A: ,,Hele máma říkala, že teď někoho na brigádu shání, tak pojď tam. Říkala, že si tam i slušně vyděláš."
Maky: ,,Jo, klidně. Beru cokoliv, ale až jindy. Dneska si chtěla pomoct s tou matikou, ne?"
A: ,,Jo jasně." zasmála se.
Holky se vydaly do knihovny, kam si sedly a Maky začala vysvětlovat Andy látku.

Skončily asi za hodinu.
Maky: ,,Už to chápeš?"
A: ,,Jo, už jo. Děkuju, jsi fakt mega chytrá, nechceš bejt učitelka?" zasmála se.
Maky: ,,Ne." zavrtěla hlavou. ,,Chtěla bych bejt doktorka, jako býval táta..."
A: ,,To chápu, ale jsi fakt chytrá a umíš to vysvětlovat líp jak učitelka."
Maky: ,,Je to jednoduchý." pokrčila rameny.
A: ,,A nenapadlo tě si přivydělávat i jako doučováním? Kdyby sis vzala tři stovky za hodinu, tak si taky něco vyděláš."
Maky: ,,No, to je pravda, to bych mohla."
A: ,,Hele ve třídě minimálně polovina to učivo nezvládá, takže si třeba za den ty dva litry určitě vyděláš."
Maky: ,,Jenže mně je to blbý si od nich brát peníze."
A: ,,To ti nemusí bejt blbý, učitelky to taky tak dělaj, že si tak přivydělávaj a učí někoho třeba i jinýho, nejen ze školy. A navíc ty ty peníze potřebuješ, ony tak ne."
Maky: ,,To je fakt." souhlasila Maky.
A: ,,A nemáte někoho, u koho by si mohla bejt aspoň ty?"
Maky: ,,Nemám, babičku ani dědu z máminy strany jsem nikdy nepoznala a z tátovy strany mám sice jen dědu, ale ten se s tátou nebaví. Respektive táta s nim."
Andy: ,,A ty mu nemůžeš zavolat co se u vás děje?"
Maky: ,,Jako ráda bych, ale nechci vypadat před tátou jako bonzák. Navíc by mi určitě dal pěknou čočku i za to, že jsem mu vůbec zavolala a že se nedokážu o nás dva postarat sama."
A: ,,Ale co to povídáš, starat by se měl v první řadě táta, určitě ne ty."
Maky: ,,Děkuju, že mi vždycky  poradíš a dodáš odvahu. Promyslím to." usmála se.
Andy jí objala a Maky jí taky.

Zkusí zavolat Maky dědovi?