Vzpamatuj se!

Je toho moc

Kid je teď na nějakou dobu zase v Americe. O tom, že se vrací zpátky do Čech ví jen Markét a zatím se jí to daří tajit před Davidem, Mery a dokonce i Andy.

Je pátek a Dary mají volno. Takže si mohli přispat. Maky už je ve škole.
David se zrovna probudil. Opatrně se nadzvedl, aby se podíval kolik je hodin. Bylo skoro 10. Divil se, že Mery ještě spí jako dub. Každej den vstává nejdýl v 9 a jo to musí bejt, aby vstala tak pozdě.. Opatrně se zvedl, aby jí nevzbudil a šel jim udělat snídani.
Dělal míchaný vajíčka s čajem, protože Mery poslední dobou už kafe nechce a začala pít čaj. David si sobě udělal kafe. Namazal jim k tomu dva opečený tousty. Zrovna to chtěl jít odnést do ložnice, že Mery překvapí, ale slyšel jak Mery otevřela dveře od ložnice a rychle běžela na záchod. David nachystanou snídani rychle položil a samozřejmě běžel za Mery zjistit co se děje.
D: ,,Zlato, co se děje?"
M: ,,Já vůbec nevim.. Už od včerejška je mi na zvracení, bolí mě žaludek, hlava a celej člověk."
David jí šáhl na čelo.
D: ,,Vždyť úplně hoříš. Budeš zvracet?"
M: ,,Ne, asi ne." zavrtěla hlavou.
David jí dopomohl do koupelny, aby se opláchla. Potom jí pomohl do postele.
D: ,,Nechceš jet na urgent? Dal bych ti kapačku a aspoň si odpočineš. Teď toho je na tebe moc. Služby, plno nehod, Kid."
M: ,,Ne, odpočinu si, naberu energii a bude to zase v pohodě. Už jsem tenhle stav měla a vždycky to byla jenom vyčerpanost.. Ja fyzická, tak i tak psychická."
David si k ní vlezl a Mery se k němu přitulila.
D: ,,Trápí tě něco nebo někdo? Nemusíš se bát mi to říct, vždyť víš, že se ti snažim vždycky pomoct jak jen to jde."
M: ,,Já vím a moc si toho vážím. Hlavně, že jsi tady se mnou."
David jí hladil ve vlasech a Mery mu ležela na rameni a přitulila se k němu co nejvíc.
D: ,,Copak se děje?"
M: ,,Upřímně mě hrozně trápí to miminko."
D: ,,Jako, že ho nechceš nebo co?"
M: ,,Naopak, že ho chci až moc a nedokážu myslet na nic jinýho, než jenom na to jaký to bude v těhotenství nebo až tady bude. Asi jsem se na to upnula až nezdravě moc. Teď se kvůli tomu trápim a zbytečně si dělám zle a nervuju tě."
D: ,,Ale to neni pravda, miláčku. Mám o tebe strach, ale když vim co tě trápí, tak se ti budu snažit třeba nějak pomoct."
M: ,,Jsi moc hodnej, miluju tě."
D: ,,Já tebe taky, lásko moje." dal jí pusu na čelo. ,,A uvidíš, že se nám mrně povede."
M: ,,Budu stejně optimistická jako ty a budu doufat v to, že se nám to fakt povede."
D: ,,Věř mi, že jo. Jenom asi prostě čeká na to kdy má přijít. Třeba nějak ví, že je toho na tebe hodně, tak čeká na tu správnou příležitost a moment."
Mery to už nevydržela a rozbrečela se dojetím.
D: ,,Ale notaak, neplač." hladil jí po tváři a lehce se s ní houpal ze strany na stranu.
M: ,,Promiň, ani nevim proč mě to tak dostalo, ale řekl si to moc krásně. Jsi moje zlatíčko, Daví." utřela si slzy a dali si s Davidem pusu.
D: ,,Ty jsi zase moje." usmál se na ní a jemně jí pohladil po tváři.