How the hell did I get here... |L.S.|

Part 9 - He's mine

Louise probudily dávivé zvuky, vycházející z přízemí. Pravděpodobně z koupelny.
Vyhrabal se z postele, zamířil do kuchyně a koupelně, kde byl Zayn, se vyhnul velkým obloukem. V kuchyni našel Ibalgin a připravil ho na stůl i se sklenicí vody.
Tušil, že se bude hodit tomu létajícímu pošukovi. Zároveň tušil, že hlava nebude to jediné, co ho bude bolet, ale nad tím jen zakroutil hlavou a uchechtl se, když viděl, jak Zayn vchází do kuchyně, držíc se za hlavu a záda, s bolestným kňučením. ,, Nemáš...” Začal černovlasý, když se posadil ke stolu a Louis před něj hned položil dva Ibalginy a skleničku s vodou.
,, Děkuju” řekl a hned prášky zapil. ,, Můžeš mi říct, cos to včera vyváděl?” začal chlapec a černovlasý se na něj nechápavě podíval. ,, Cože? Sice nechápu, co tady dělám a vím, že jsem ležel někde na zemi, takže jsem pravděpodobně někde spadl a proto mě všechno bolí, ale víc nevím.” Odpověděl a to pro Louise při vzpomínce na Zayna, válejícího se na zemi, bylo už moc. ,,No tyvole, tak to ne, tohle, to ne!” řekl chlapec a začal hledat mobil, aby černovlasému ukázal video, které v noci natočil. Zayn se tam válí na zemi a volá na něj.
,, Ježiši sorry! Nechápu, že mě napadlo, jít zrovna sem. Noo ale když už jsem tady, tak ti řeknu určitý informace, týkající se toho plesu, kam půjdeš s Harrym.” Přešel z jednoho tématu do druhého a pokračoval. ,,Za prvé, na tvém kostýmu už se pracuje. Za druhé, je to za dva týdny, takže osmnáctého listopadu. A za třetí, doufám, že umíš tance typu valčík, pólka, možná tango...” Louis se na něj zděšeně podíval.
,, Zayne! Neumím ani ploužák!” Jmenovaný se na něj zoufale podíval. ,, Řekl bych ti, že tě to naučím... Problém je, že jsme na tom stejně. Teda, ploužák ještě zvládnu, ale to ostatní? Vždycky mi bylo líto těch holek, co se mnou chodili do tanečních.” Uchechtl se a začal přemýšlet, kdo by mohl chlapce tance naučit.
Bohužel, napadla ho jenom jediná osoba, která se v těchto tancích význá natolik, aby byla schopna, je někoho učit. ,, Louisi? Oblíkej se, jedeme. Jo a připrav se na křik a nadávky. Zrovna nadšenej nebude.” Oznámil chlapci, který se radši ani neptal, co vymyslel.

,,No to si ze mě děláš prdel! Vypadám na to, že mám čas ho učit tancovat!?” zařval kudrnatý a ukázal na Louise. ,,Tak jelikož nemáš moc na výběr, radím ti, aby sis ten čas udělal.” Ušklíbl se černovlasý.
Harry se zamyslel. A musel uznat, že jeho pravá ruka má pro jednou a zcela výjimečně pravdu. Nic jiného mu nezbývá. ,,Fajn. Dneska přijď ve 4 odpoledne. Nezájem, jestli něco máš. Prostě tady budeš.” Střelil pohledem k Louisovi, který stál v rohu místnosti a pak odešel.

Zayn odvezl chlapce domů, protože bylo teprve půl dvanácté dopoledne. Řekl, že by ho rád za Harrym odvezl, ale prý má jít s přítelkyní na rande. Louis byl opravdu velice nadšený, že se bude muset táhnout metrem přes celý Londýn a ještě k tomu za někým, jako je Harry.
Právě seděl na gauči a četl si Drákulu. Miloval upíry, a na základě této knihy, neboli Drákuly od Stokera, stály všechny moderní příběhy o upírech.
Zrovna byl v části, kde Johnathan Harker uvidí hraběte Drákulu v jeho upíří podobě, když někdo vrazil do obývacího pokoje.
Lekl se, až povyskočil a podíval se na příchozího. Měl připravenou tunu nadávek, ale jakmile zjistil kdo přišel, jako by se mu všechno vykouřilo z hlavy. A on nechápal.
Koukali na sebe snad věčnost bez jediného slova. ‘Ty zelený oči... Není ten chlap náhodou upír? Takhle uhrančivej pohled jen tak někdo nemá... Dobře Louisi, asi bys měl omezit upíří příběhy.’ Pomyslel si.
Najednou se kudrnatý probral. Zaklepal hlavou, s neutrálním hlasem řekl ,,Oblíkej se, začnem trochu dřív. Zayn říkal, že seš na tom s tancem pravděpodobně ještě hůř než on, takže jsou dva týdny fakt málo času. Dělej, čekám venku.” a odešel.

,,Raz, dva, tři, raz, dva, tři, ne čtyři!” Louis se zrovna pokoušel tancovat valčík. Ano jen pokoušel, protože jak už mu několikrát kudrnatý řekl, byl úplně marnej.
Právě se nacházeli ve velké tělocvičně, kterou měl Harry ve sklepě. Když ho sem vedl, vážně si myslel, že ho odmítá cokoliv učit a někde ho třeba umučí k smrti. ,, Znovu!” chraplavý hlas se rozezní místností a chlapec se z přemýšlení nad tím, že už tady nemusel být, vrátí zpět do reality.
Vůbec nezaregistroval, kdy kudrnatý stihl zapnout repráky v rohu místnosti. ,, Teď už to zkusíme i s hudbou. Třeba se do toho líp vžiješ” chlapec jen pokýval hlavou.  Harry k němu přešel, vzal ho za ruku a druhou mu položil na pas. ,,Prostě se nech vést mnou. Není to složitý. Poslouchej hudbu, a nepřemýšlej nad tím.”

,, Už nemůžu!” zaskuhral Louis a sedl si na zem. Harry se na něj přísně podíval ,, Ještě jednou a pak tě odvezu domů.” pronesl nekompromisně a už tahal chlapce na nohy. Zapnul hudbu a začali tancovat.
Louisovi už to začínalo docela jít, ale až k tomu přidají další tance, pravděpodobně se mu to všechno zase pomotá.

Poslední tóny skladby. Posledních pár kroků a konečně konec. Chlapec se okamžitě rozešel směr východ. Už se nemohl dočkat svojí postýlky.
Vyšel po schodech a už už se chtěl rozejít směr vchodové dveře, když do něj někdo narazil. Nečekal to a nebýt kudrnatého, který šel celou dobu za ním a na poslední chvíli ho chytil, teď by ležel na zemi.
Když se Louis vzpamatoval, začal si může, který do něj narazil prohlížet. Byl docela hezký. Delší světle hnědé vlasy stažené v culíku, snědá pleť, která kontrastovala s jeho bílým oblekem a tmavě hnědé oči, kterými propaloval chlapce skrz na skrz.
,, Zdravím” začal ,,Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Anthony Cane. A vy jste?” zeptal se a koukal při tom na Louise.
,, Neodpovídej” zašeptal mu do ucha kudrnatý, objal ho rukama kolem pasu a hlavu si mu opřel o rameno.
Chlapec byl zmatený. Absolutně nechápal o co tady jde. ,, Kliď se odsud, Anthony.” zavrčel. Jmenovaný se ale jen ušklíbl. ,,Copak, Harry? Nevidíš rád svého milovaného bratránka?” zeptal se posměšně. ,,To si piš že ne. Kdyby tady nebyl on, tak skončíš zakopanej na zahradě. Takže mi laskavě řekni, co tady chceš a nebo okamžitě vypadni.” Vrčel dál kudrnatý a byl napjatý jak struna.
Louisovi to nedalo a začal mu předjíždět rukou po jedné paži. Neví, jestli se mu to jenom zdálo, nebo to byla pravda, ale Harry se trochu uvolnil.
I tak ale zabíjel svého bratrance pohledem a čekal na odpověď, která se mu během chvíle dostala, i s posměšným podtónem. ,,Ale notak... Přece tě to nemůže pořád žrát. Je to už... Nech mě chvíli přemýšlet... Je to už pět let.” Paže kolem chlapce se utáhly. ,,Co. Tu. Chceš?!” kudrnatý zdůraznil každé slovo. ,, Přijel jsem na návštěvu. To mi připomíná, že jsem si zabral jeden z pokojů pro hosty.” přeslazeně se usmál Anthony. ,, Mimochodem, pořád se mi nedostalo odpovědi. Kdo je tohle?” zeptal se a mrkl na Louise. ,,Toho se ani nedotkneš, rozumíš? Je můj!” pronesl rozhodně Harry a vedl chlapce pryč.

Když zastavili před domem Tomlinsonových, Louis vystoupil. Čekal, že Harry hned odjede, ale on? On k velkému překvapení, vystoupil taky.
Následoval chlapce do domu, přes chodbu až do obývacího pokoje. Sedli si na gauč a Louis na něj zmateně koukal. ,, Prostě teď nemám na to, se tam vracet. Ok? Toho kteréna bych totiž musel zabít. A právě teď na zabíjení nemám náladu.” Odpověděl Harry na chlapcovu nevyřčenou otázku hned, jak si všimnul jeho pohledu.
,, Dobře” Louis se na chvíli odmlčel. ,, Dáš si něco? Kafe, čaj...” zeptal se. ,, Čaj, děkuju.” A to bylo poprvé, co se kudrnatý na chlapce alespoň trošku pousmál.