,, Měl si ho rovnou odstřelit" pronesl nepříjemně Zayn. ,, Nemyslím si" uchechtne se Harry. Jeho společník radši nereagoval a napil se svého jin&tonic.
Kudrnatý se výtězně usměje a prohodí ,, Proč tam vůbec byli? Mám za to, že se včera nic dít nemělo" Zayn si povzdechne a odpoví ,,To nemělo. Ale ti dva se chtěli dostat do jednoho z těch malých skladů na konci Londýna. Taky jsem byl překvapenej, že se dostali takhle daleko.". ,,Od koho byli?" Zeptal se Harry ,,To ještě nevíme".
Zayn se chtěl napít, ale zjistil, že už nic nemá. Mávnul na barmanku, která mu okamžitě namíchala a přinesla nové pití. ,, Nevím jak ty, ale já jdu. Čau" pronesl najednou kudrnatý a než jeho společník stačil zareagovat, byl pryč.
Harry neměl nic na práci, jenom ho to v baru se Zaynen už nebavilo. Procházel se uličkami Londýna, až došel na Trafalgar Square.
Měl to tady rád. Považoval to za střed Londýna. Za něco, bez čeho by toto město, ani Londýnem pořádně nebylo. Došel doprostřed náměstí a rozhlédl se kolem. Už bylo po deváté večer, takže tu nebylo moc lidí, kteří by se procházeli, ale spíš seděli v restauracích, kavárnách a barech.
Jeho pohled se zastavil na větším houfu lidí. Přešel k nim a uslyšel zvuk kytary se zpěvem. Když se procpal tak daleko, aby viděl, nestačil se divit. Předpokládal, že když modrooký chlapec viděl to, co viděl, nebude chtít chodit sám snad ani po svém pokoji.
Ale nee, on byl tady a nerušeně si král na kytaru na kraji Trafalgar Square. Když chlapec dohrál, lidé začali tleskat. Omluvil se, že už musí jít a začal si sklízet věci.
Harry si řekl, že si zajde na kávu do nedaleké kavárny kousek odsud. Dělají tam úžasnou kávu (Něco jako moje oblíbená cafe hardy v Plzni. Kdo bude poblíž, doporučuji zajít si tam. Úžasný kafe.) Když přišel do kavárny, sedl si ke stolu a čekal, až přijde servírka. Když přišla, neřekl jí svou objednávku ,,Americano" a ani k ní nevzhlédl. ,, Dobře. Ještě něco?" zeptala se dívka. Kudrnatý pouze zakroutil hlavou a dál si dělal něco na mobilu. Servírka odešla a po chvilce už před ním stála jeho káva.
Louis už byl na cestě domů. A bál se? Jasně že se bál, když včera viděl dva chlapy, jak jednoho pravděpodobně zastřelili a druhýho postřelili.
Ale ještě víc se bál toho, že ho nechali jít. Ano. Vlastně se bál toho, že je ještě naživu. Divné uvažování? Je si toho vědom. Je to osud, říkal si. Jsem naživu jenom proto, že už to mám předepsaný. Chlapec je ateista. Nehlásí se ke křesťanství, ani jakémkoliv jinému náboženství. Ale v osudu věří, potože tolik štěstí a náhod ve svém životě, snad nemůže mít člověk jen tak bezdůvodně.
Když procházel kolem jedné malé kavárny, všiml si ho. Poznal ho.
Byl to ten kudrnatý muž, který ho prostě nechal jít. Louis tam tak stál a koukal na něj přes výlohu jak debil, až si ho muž všiml. Hned, jak to chlapec zaregistroval, otočil se na podpatku a zmizel odtamtud.
Když přišel domů, šel hned do sprchy. Po sprše se oblékl do pyžama a zaplul do postele. I když se snažil usnout, prostě to nešlo.
Pořád se převaloval ze strany na stranu a přemýšlel o všech událostech posledních dnů. Nakonec se na to vykašlal a šel hledat nějaký dobrý film. Po nekonečném hledání, stejně skončil u rychle a zběsile, protože nic jinýho nenašel. Ale stejně nebyl schopný se na film soustředit. ,, Doprdele to snad není možný! No tak tě nějakej pošuk nechal naživu a neodstřelil tě. Máš být rád! Nee, pan Tomlinson z toho musí být na prášky. Já jsem snad úplně vadnej, nebo já už fakt nevím!" nadával si Louis a začal zvažovat to, že si rovnou může zarezervovat pokoj v nejbližší psychiatrické léčebně. A nebo může jít skočit z okna, jako lidé po krachu na newyorské burze, roku 1929. Třeba by pak bylo všechno fajn a on by si v nebíčku mohl zajít do baru s Freddiem Mercurym. Joo všechno by bylo úžasný!
Louis zakroutil nad výplody své fantazie hlavou a přešel k oknu. Chvíli pozoroval měsíc a protože byl dneska úplněk, vše bylo krásně osvětlené i bez pouličních lamp.
Najednou někoho zahlédl, jak se dívá přímo směrem na něj. Zajíkl se a protřel si oči. Nikdo nikde nebyl. ,,Vole běž spát a přestaň se koukat na filmy. Prospěje ti to" řekl si a radši už si šel fakt lehnout.
Doufám, že se příběh zatím líbí 🖤
ČTEŠ
How the hell did I get here... |L.S.|
أدب الهواةNe všechno vyjde tak, jak si to naplánujeme. O tom nám může své říct i Louis Tomlinson, který se z ničeho nic objevil v situaci, ze které si celý život dělal jen srandu. ! POMALÉ VYDÁVÁNÍ !
