Marmeládka si toho všimla, ale bohužel moc pozdě. V tu chvíli kdy se pohla, tak ji někdo chytil a odnesl. Avšak, když opět spatřila světlo, byla v nějaké temné místnosti a co bylo horší byla tam sama. Nikde ani jedna Kyselka ani Muffin. Jelikož, jak už jsem zmínila, je Marmeládka slabší povahy, tak se rozplakala. Plakala a vzlykala a přes své vzlyky nic neslyšela. A to ani kroky, které se k ní blížili. "Ehm." řekl někdo za ní a Marmeládka málem dostala infarkt. " Ano?" "Ahoj, já jsem .." prodlužoval stále neznámý návštěvník. "Kdo si?" zakřičela. "Já jsem tvé pravé já". V tu chvíli se Marmeládka otočila a opravdu spatřila samu sebe. " Ale to není možné" mezitím co toto asi pětkrát zopakovala došla před "sebe" a sáhla na "sebe" a opravdu ona na sebe sáhla. "Ale cože?" "Copak tě děsí?" "Ty mě děsíš, ne promiň já sebe sama děsím" Copak jsem blázen?" zeptala se sama sebe a začala potichu vzlykat. "Copak ty nejsi ráda, že už nejsi na všechno sama a že vás v armádě bude víc?". "Jak to, že o všem víš?". "Protože jsem tvoje svědomí tvé já, tedy tvé druhé já". "A nejsem blázen, není tohle jen sen?". "Ne není." "A co ostatní Muffin, Hrášek, Okurka, Kyselky a ostatní?" "Těm se stalo to samé co tobě" .
ČTEŠ
Vzpoura jídla
FantasyPříběh je o Muffinu, Marmeládce a dalšímu jídlu, které už nebaví snášet teror temného pána a tak se tomu postaví a vyhlásí mu válku. Jak to skončí a dopadne to pro ně dobře? A co budou dělat když vyhrajou? Vše se dozvíte ve Vzpouře jídla. doporučuj...
